Koncertujete už téměř 20 let, ale své první CD jste vydal až letos. Proč jste se do nahrávání nepustil už dříve?
Hudbu mám jako koníčka a vlastně jsem ani neměl potřebu něco vydat. Ale na internetu mám demo s 14 písničkami. Před dvěma roky jsem nahrával desku v Ostravě ve studiu, už jsme měli všechno hotové, jenže kolega zmáčkl nedopatřením klávesu delete a všechny nahrané písničky smazal. Řekl jsem si, že to tak mělo být a nechali jsme toho. Letos mi řekl David Stypka, že písničky musíme natočit. Nahráli jsme je v jeho studiu a domluvili se, že CD vydáme před letošním festivalem Sweetsen fest, což se povedlo.
Písničky jsou stejné jako z toho vymazaného cédéčka?
Nahráli jsme jiné. Je to průřez od nejstarších až po nové. Desku uzavírá Fajne-Mjesto. Musím říct, že i když mě všichni vnímají jako veselého člověka s veselými písničkami, tak až na Fajne mjesto je deska docela temná, zádumčivá. Tomu také odpovídá obal Lukáše Horkého.
Kde bude cédéčko k dostání?
Na Sweetesen festu i na mých koncertech.
Loni jsem Sweetsen fest moderoval. Jak to bude letos?
Na festivalu samozřejmě zahraji, ale hlavně jej budu znovu moderovat s Palko Jarovičem. Zůstaneme i u našich kostýmů, na kterých máme velká písmena F a M symbolizující Frýdek-Místek. Jen si musíme dávat pozor, abychom se nepostavili opačně a nevyšlo z toho MF.
Je náročné takovou akci moderovat?
Loni jsme odmoderovali celé čtyři dny a bylo to pořádná šichta. Měli jsme připravených 80 listů A4 o vystupujících kapelách. Psali jsme jim e-maily, aby nám o sobě něco napsali, hledali na internetových stránkách skupin, jenže někdy jsou bídné a nic z nich nevyčtete. Takže některé skupiny jsme odchytávali těsně před vystoupením a zjišťovali o nich informace. Bylo to docela hektické. Většina skupin z loňska vystupuje i letos. Takže základ máme, ale musíme to doplnit o novinky.
Proč jste se vůbec dal na moderování?
Hlavním důvodem je, že festival je benefiční. Lidé sice neplatí vstupné, avšak mohou dobrovolně přispět Charitě Frýdek-Místek, Adře nebo organizaci Podané ruce. Sám z podia návštěvníky vyzývám, aby jim věnovali nějakou částku. Každým rokem se vybírá více a více. To je fantastické, za to děkuji a jsem na lidi z Frýdku-Místku hrdý. Muzikanti a moderátoři také vystupují bez nároku na honorář.
Jak jste začal moderovat už víme. Jak jste začal s hraním na kytaru?
Když mi bylo 11 let, jeli jsme s tatínkem na vánoční trhy do Prahy a on mi koupil kytaru. Od maminky dostal vynadáno, že utratil tři stovky za takovou zbytečnost blbost a že na ni stejně nebudu hrát. Bylo mi taťky líto a začal jsem se na kytaru učit hrát. Soused mě naučil akordy i ladění. Poslouchal jsem Nohavicu a Dobeše, hrál jejich písničky a tak se naučil hrát. Později s klukama ve Sviadnově jsme založili kapelu, kde jsme si na kytarách jen brnkali. Když jsme si pak pořídili elektrické kytary, dali jsme dohromady skupinu Intrezed. Když si to přečtete pozpátku, je to slovo dezertní. To proto, že jsme rádi popíjeli jabčák. To nám už bylo 18 roků. Po vojně jsem se oženil, manželce se takové muzicírování nelíbilo, hlavně sex – drogy – rokenrol (smích), proto jsem skupinu opustil.
Ale vaše hudební kariéra neskončila…
Manželka mi dala na výběr – buď kapela nebo rodina. Já přišel s tím, že budu hrát sám a ona s tím souhlasila. Z té naší původní kapely už hraji jen já.
Vzpomínáte si na první vystoupení na veřejnosti?
Samozřejmě. Měl na tom zásluhu zdejší písničkář Víťa Liboška. Pozval mě na svůj koncert ve frýdecké knihovně a během něj mě vyzval, ať taky něco zahraji. Půjčil mi kytaru, já zahrál tři skladby a tam jsme se dali dohromady, já napsal písničky a začali jsme společně vystupovat. Poprvé v čajovně v Hluboké ulici. Pak přišla soutěž Folková Radana. Já vyhrál dvě ceny, a proto mě pozvala skupina FM Band, ať hraji před jejich koncerty, což mě docela nakoplo. Pak jsem hrál se Samsonem Lenkem, přišly další festivaly jako Muzika v Hrádku u Rokycan, kde jsem hrál pro dva a půl tisíce diváků.
Míváte před vystoupením trému?
Lehkou. Ta musí být. Když jsem moc sebejistý, koncert nestojí za nic. Při trémě se rozjedu a pak je to dobrý.
Máte ji celou dobu, nebo vás někdy opouští?
V okamžiku, kdy něco řeknu. Lidé se zasmějí, navážeme kontakt a pak je už všechno v pohodě.
Máte připravené hlášky?
Pár hlášek mám, avšak většinou jde o momentální nápad.
Hrajete jen svoje písničky nebo i od jiných autorů?
Jen své věci. Nechci nikoho kopírovat.
Reagujete texty na dění kolem sebe?
Jsou to příběhy, které se odehrávají kolem mě. Do textů se dostávají i autobiografické věci. Hlavně to, co mě žere. Nelíbilo se mi třeba, že frýdecký zámek byl zanedbaný, což se objevilo v jedné písničce. Musím ale říct, že se okolí zámku za poslední roky hodně zlepšilo, což mě těší. Zpíval jsem o špatném ovzduší, hlavě o smradu z Paskova, o krajině zničené šachtami i o sousedské nesnášenlivosti. O té je písnička Susedka.
A byla za tím skutečná sousedka?
Jasně. Sousedka je skutečná. I když je to smutná písnička, lidé se při ní smějí.
Trvá vám napsání písničky dlouho?
Písnička mě napadne, napíši si refrén nebo sloku a pak ji dodělám. Někdy trvá celá písnička dvacet minut. Manželka Dana mi třeba řekla, ať dám do písničky slovo ribstol. Přidal jsem další nářadí a opravdu za dvacet minut byla písnička Běta hotová a dodnes ji hraji.
Mluví vám do skládání a textů manželka často?
Tvrdím, že jsem Lennon a ona můj Paul McCartney (smích). Vždycky mě popíchla, třeba řekla, ať některou větu vyhodím, nebo něco přidám. Za poslední dva roky mi ale nic nepřipomínkovala. Vždy ji zahraji novou písničku a každá se ji líbila. Jsme rád, že mi radí. A vůbec, vždycky mi je oporou. Za to jí jsem vděčný.
Kromě kytary jste v poslední době začal hrát na ukulele. Proč zrovna na takový netradiční nástroji?
Ukulelele je moje velká láska. Chtěl jsem svůj kytarový koncert nějak oživit a rozhodoval se mezi mandolínou a ukulele. První ukulele jsem si koupil před třemi roky jako dárek na Vánoce, druhé si nechal dovézt od kamaráda z Ameriky, který hraje hokej za Kopřivnici a za oceánem nakupuje výstroj. Do bedny mi přibalil jedno ukulele, z kterého jsem nadšený. Je to původně havajský nástroj, na ten můj má licenci německá firma, který jej vyrábí v Číně a prodává v Americe.
Ukulele vypadá to jako malá kytara. Hraje se na ni stejně?
Přesně totéž jsem si myslel také. Jenže pravda je přesně opačná. Ukulele nemá basové struny, vydává krátké tóny, takže na něm musíte pořád hrát. Je to velká makačka. Většinou se na něm hrají rychlé a svižné melodie a mým snem je napsat první ukulelebávku. Měl by to být ploužák, což je kvůli absenci basových strun neuvěřitelně těžké. Ale už jsem v polovině.
Hlavně však hraji veselé a svižné písničky. Proto mě a Marka Hlostu, který mě doprovází, označují za šašky nebo baviče. Jenže baviči rozhodně nejsme.
A co tedy jste?
Písničkáři. No a je taky pravdou, že lidi rádi bavíme.
Vím, že pracujete na dráze. Nepřemýšlel jste, že byste se hudbou živil?
Na uživení to rozhodně není. Práce je přednější, vždyť mám rodinu.
Potatily se vaše děti a zajímají se o hudbu?
Jedna dcera se mnou už na koncertu zpívala, druhá si přeje, abych napsal společný duet. Docela mě to těší. S klukem si zazpíváme doma. Nic jim nenutím. Mě taťka nutil do fotbalu a znechutil mi jej.
V písníčkách kritizujete to, co vám ve městě vadí. Co se vám ale naopak líbí? Máte tady oblíbená místa?
Rád si zajdu sednout k Černému kocourovi, k Arnoštovi, kde si můžeme zahrát, moc rád mám Stolárnu, kde uslyšíte výborný jazz. Oblíbil jsem si Stoun, který je nejdéle působícím hudebním klubem v naší republice, což je neuvěřitelné. Rád si zajdu i do Pavlače. No a ve volném čase chodím nejraději se psem pod frýdecký zámek. Jižní svahy se hodně povedly a je tam příjemná procházka.
Co vás nyní trápí a co se třeba jednou objeví ve vašich písničkách?
Mrzí mě, že v přehradě Olešná se nedá koupat. Moc tomu nepomohl ani aquapark, díky němu zmizelo vše přírodní. Jen si vezměte, že v Havířově na koupališti si přes poledne mohou lidé sednout pod stromy, tady si leda půjčí slunečník. Špatné také je, že se pořád nedaří postavit obchvat města. To, co udělali komunisté, když vedli průtah městem jeho centrem, je zvěrstvo. Trvá to bohužel dodnes. Dotklo se mě, že se má bourat víceúčelová sportovní hala, nelíbilo se mi, že vedení města nechalo postavit Kaufland v historickém centru. Kvůli tomu jsem na facebooku udělal petici za zbourání frýdeckého zámku s návrhem, kdy na jeho místě vyroste supermarket zakrytý skleněnou kopulí. Je to recese, akorát některé lidé to vzali vážně. Komentáře byly opravdu peprné.
Profil
René Souček se narodil 14. prosince 1972 v Havířově, jeho rodiče se však záhy přestěhovali do Frýdku-Místku. Do svých 12 let bydlel v Místku, poté deset let ve Sviadnově, a když se oženil, přestěhoval se opět do Místku. Navštěvoval 6. a 8. základní školu v Místku. Vyučil se na železničním učilišti v Ostravě a pracuje na dráze jako vlakvedoucí a vozmistr společnosti AWT. Je ženatý, má tři děti.
