Ani vytrvalý déšť, který druhým dnem zalévá celé území Moravskoslezského kraje, neodradil od cesty na diecézní pouť dětí na Prašivou téměř pět set účastníků. Parkoviště před areálem Kamenité u Vyšších Lhot zaplnily desítky aut a pět autobusů. Děti z různých koutů diecéze na setkání doprovodili jejich rodiče a prarodiče. Tématem letošní pouti dětí bylo Babičko, dědečku, vyprávěj.
Děti u vchodu do areálu odevzdaly bílá klubíčka příze Sněhurka, která poslouží k výrobě bavlněných obvazů pro ošetřování malomocných. Před desátou hodinou, kdy na pódiu začal program, byl už klubíček plný velký igelitový pytel. Za klubíčka poděkovala Anna Foldynová z „Klubu svaté Anežky“ Charity Opava, který výrobu obvazů zaštiťuje.
Za klubíčko dostaly děti skleničku mýdlové vody a plyšový drátek. S trochou šikovnosti si každý upletl z drátku očko a rázem si mohl hrát s bublifukem. Mýdlové bubliny se vznášely nad kalužemi a dotvářely hravou atmosféru setkání i přes nepřízeň počasí. Malým poutníčkům, kteří se na cestu vybavili gumáčky, déšť ani kaluže příliš nevadili. Brodili si vodou a ze štěrku si vytvářeli malé přehrady.
Krátce po desáté hodině dorazil i otec biskup František Václav Lobkowicz, který děti za jejich odvahu vydat se na setkání i v lijáku, pochválil. Ještě dřív, než začala mše svatá, zavzpomínal otec biskup na své dětství, zlobení i své dva dědečky. „Když mi byli tři roky, tak jsem málem emigroval ze své rodiny. Měl jsem malý kufříček, který jsem si sbalil a vydal jsem se na nádraží s tím, že pojedu do Prahy. Rodiče mě tehdy hledali a našli asi sto metrů od domu,“ zavzpomínal na šedesát let starou událost.
Z prarodičů si otec biskup ze svých dětských let vzpomíná na své dva dědečky. „Babičky si nepamatuju, zemřely ještě před mým narozením, ale dědečky jsem zažil. Tatínkův otec bydlel u nás a mám fotku, jak jsme mu seděli na klíně. Zemřel, když mi bylo pět let. Druhého dědečka jsme měli až do mých dvanácti let. V posledních letech jeho života jsme se o něj starali, protože měl Alzheimerovu chorobu. Tehdy jsme tomu říkali skleróza. Střídali jsme se, aby z nás vnoučat u něj někdo stále mohl být a pomáhat mu po celý den,“ dodal biskup.
Setkání, které bývá tradičně celodenní a po mši svaté pokračuje výstupem na horu Prašivá a odpoledním tematickým programem, bylo pro nepřízeň počasí zkráceno. Hlavním a posledním bodem programu byla mše svatá. Všichni účastníci setkání se shromáždili přímo pod zastřešeným pódiem nebo se ukryli pod stříškami v areálu Kamenité. Déšť ani zima nikoho neodrazil a všichni vytrvali až do skončení bohoslužby a svátostného požehnání. „ My jsme všichni drsňáci, je špatné počasí, ale zvládneme to,“ dodával odvahu přítomným P. Radek Drobisz krátce před začátkem mše svaté.
„Zima nám byla, ale zvládli jsme to. Hřálo nás v nitru u srdíčka,“ řekla po skončení programu Janina Štencová z Domaslavic, která společně dědečkem Josefem doprovodila na setkání vnučky a vnuka, který hrál ve schole přímo na pódiu. Od cesty na Prašivou se nenechala počasím odradit ani pětičlenná rodina Řeháčkových ze Zbyslavic. „Je to úžasné, dlouho jsme nic takového nezažili. Přijeli jsme autobusem, který vypravili z farnosti Olbramice. Zpátky pojedeme autem s taťkou, který za námi přijel. Jsme trochu zklamaní, že nejdeme nahoru na Prašivou. Máme i suché věci na převlečení,“ uvedla Hana Řeháčková, která zatím vždy na pouti dětí zažila jen hezké počasí. „Jenom jednou se strhla bouřka, ale nějaký program vždy venku byl,“ dodala.
