Zahrádkář: Na stromě mi rostou flašky

Jiří Saniter je mezi zahrádkáři již téměř legendou. To, že umí vypěstovat ovoce i v roce, který je neúrodný, dokázal začátkem září na výstavě ve Frýdlantu. „Letos skutečně máme málo vystavovatelů. Je to tím, že sezóna nebyla dobrá. Na druhou stranu já ale říkám, když se člověk snaží a dá zahradě vše, co může, špatný rok pro něj neexistuje. Já mám třeba úrodu dobrou. Jen se to prostě musí umět a věnovat tomu dostatek času," usmíval se pyšně Saniter. Vraťme se ale na začátek do doby, kdy byl Jiří malý kluk. Do zahrádky ho poprvé zavedl jeho otec, vášnivý zahrádkář, který tuto zálibu rovněž zdědil od svého tatínka. „Už můj děd rouboval stromy a uměl to velice dobře," zavzpomínal Jiří Saniter. Dlouhá léta pracoval na drahách jako dispečer. Zahrádkaření se intenzivně věnuje dvacet let. Nyní je v důchodu. Odpočinku si ale moc neužije. Na zahradě totiž tráví tolik času, jako by byl v zaměstnání. „Ano, denně to dělá šest až osm hodin. Samozřejmě v sezonu, tedy na jaře a na podzim," upřesnil. Tento čas ale zdaleka netráví jen na svém. Pomáhá a radí i jiným.

Špatná sezóna? Neexistuje

Letošní rok poznamenalo pěstitele nepříznivé počasí. Odnesly to zejména třešně a višně. Jiří Saniter neláteří. Podle něj je základem všeho výběr odrůdy tak, aby se jí v dané zahrádce dařilo. „Pokud zahrádkář neošetří stromy kolem květu, nedá si lapače hmyzu a pokud nemá v dosahu včely, neurodí se mu. To je základ úspěchu," poradil všem. Sám má včely, takže ví moc dobře, o čem mluví. „Až osmdesát procent opýlení mají na svém kontě včely. Bez nich to nejde. Byli tady odborníci z Čech a přeli se se mnou, že to není pravda.Ale já jsem si jistý, že je," je přesvědčen Saniter. Důkazem je jeho 70 druhů hrušek a přes 150 odrůd jablek. Má tak velký sad? Nemá. Tajemství spočívá v tom, že na jednom stromě mu roste až deset odrůd. Prospívá to včelám i mlsným ochutnávačům.

Speciality šéfzahrádkáře

„Rostou mi na zahradě na stromech flašky. Nevěříte?" zeptal se s lišáckým úsměvem Jiří Saniter. A vzápětí jednu takovou ukázal. Byla v ní hruška, kterou v žádném případě nemohl dostat přes hrdlo dovnitř. Musela tam vyrůst. „Fór je v tom, že se do láhve zavede plůdek, ta se pak připevní na strom a otočí dnem vzhůru, aby se v ní nezdržovala voda. Plod, v tomto případě hruška, tam pak heky dozraje. No a na závěr se flaška utrhne, nalije se do ní lihovina a nechá se odpočinout třeba rok či dva. To je pak dobrota," prozradil Jiří Saniter. To je ale jen okrajová zábava. Opravdu pyšný je zahrádkář na vyšlechtěné odrůdy jablek Lotos a Lipno. „Ty mám opravdu povedené. Mají nádhernou baru a vnikající chuť," pochvaloval si. Pod Ondřejníkem, kde má zahradu, také dokáže vypěstovat broskve a dokonce i kiwi. Je vynikající!

Bio a nebo nebio?

Na otázku, zda pěstuje ovoce v bio kvalitě, se Saniter zachmuří. „Já bych to nerad rozváděl, ale dobrá teda. Oni ti takzvaní odborníci si myslí, že bio ovoce nemám. Já ale jsem přesvědčen o opaku. Samozřejmě používám určité přípravky, ale pouze, když je strom v květu. Kdybych je nepoužíval a nezbavil se tak díky nim červů, neuroste mi skoro nic. Na druhou stranu ale jsou to takové přípravky, které neublíží včelám. Jestliže jim se nic nestane, jsem klidný. Když pak již jsou na stromě plody, ničím je nestříkám. Takže je to bio nebo ne? Podle mne ano," ohradil se zahrádkář a hned přidal vtip: „Jestli-pak víte, jaký je rozdíl mezi banánem a bio-banánem? No bio je ten, u kterého si česač umyl ruce."