Kdo jsou ty ženy?
Dítě čeká operace. Má teprve tři roky a panickou hrůzu z bílých plášťů i teploměru. Přijdete s ním do frýdecké nemocnice a čekáte, že zažijete dny plné pláče a bolesti. Ale ono to tak být vlastně ani nemusí a nebývá. Nemocnice má totiž dobré víly, říká jim herní terapeutky. Na dětském oddělení nemají na starosti jen hrát si s dětmi, jak by se mohlo zdát z jejich názvu, ale jejich úkolem je především citlivě a laskavě provést děti všemi úskalími při jejich pobytu v nemocnici a připravit je tak na operaci či zákrok, který je čeká. Zdejší herní tety to dělají tak dobře, že v soutěži Nadačního fondu Klíček a Společnosti pro herní práci vyhrály stáž v kolébce herní terapie Velké Británii.
Jak to probíhá?
Nemocnice nabízí rodičům malých dětí, že mohou být během hospitalizace s nimi na pokoji. Už to je velká výhra. Když tedy přijdete do nemocnice, absolvujete všechny administrativní záležitosti i zdravotní prohlídky, ocitnete se v tzv. hovorně. Děti vejdou a hned se jim zlepší nálada. Dominantou místnosti je totiž nádherný dřevěný kolotoč, který zaujme snad každého. Zajímavostí je, že ho vyrobili vězni. Dítě se potočí, zadovádí, když v tom vstupuje na scénu herní terapeutka. Sedne si s dítětem ke stolu a vytáhne velkou panenku. „Prostřednictvím demonstračních loutek Petrušky a Péti vysvětlujeme dětem, co se bude dít. Za pomoci fotoalba, operační masky, roušky, balónku a čepic je formou pohádky a hry seznamujeme s průběhem zákroku. Malí pacienti jsou předem připraveni na to, že pojedou v postýlce na kolečkách do kosmické lodi, tety a strejdové budou mít čepičky, budou foukat do balónku, dostanou medaile (elektrody) na tělíčko a podobně,“ říkají Věra Strakošová a Věra Vojkůvková, herní terapeutky nemocnice a dodávají: „Fungujeme zároveň jako prostředníci mezi dětmi, zdravotníky a rodiči.“ Dítě kulí oči a najednou mu nemocniční svět nepřipadá tak strašidelný. Terapeutka si postupně nasazuje čepec i roušku. Je to dobrá věc, malý pacient se pak při dni D opravdu tolik nebojí. A jak konzultaci děti prožívají? „Reagují velice dobře. Nejprve soustředěně poslouchají a pak mnohé pokládají otázky. Nejčastěji je zajímá, zda je operace nebude bolet nebo jestli se neprobudí během zákroku. Dítka pochopitelně mají obavy, ale ty většinou rozptýlíme,“ usmála se Věra Strakošová.
Přišel den D
Je den D, kdy jde dítě na operaci. Od sestřičky dostává sirup, po kterém začne být unavené a malátné. Je to proto, aby malý pacient už moc nevnímal převoz na sál a nepříjemné procedury, jako je vpíchnutí kanyly do žíly. Pak se jede i s postelí na sál. Herní terapeutka používá fígl s kosmickou lodí a rodič ho doprovází až do předsálí. Tam už čekají sestřičky, které mají barevnou roušku i pestrou čepičku. Žádný stres nejde cítit. Sestřičky se ujímají dítěte: „Chceš vidět tu kosmickou loď? Ano? Ukážeme ti ji.“ Berou si pacienta na ruce a v klidu odnáší pryč. Dítko je zvědavé a taky už natolik omámené, že si ani nevšímá, že je odváděno od maminky. Dveře se zaklapnou a operace začíná. „Průběh hospitalizace dítěte pozitivně ovlivňuje řada faktorů. Podle našich zkušeností a také prostřednictvím zpětné vazby od rodičů máme ověřeno, že když je dítě na operaci či zákrok předem připraveno, lépe se dokáže s nastálou situací vyrovnat. U převážné většiny dětí, připravených na operaci herním specialistou, se účinek projeví tak, že nepláčou, což pozitivně hodnotí i naše operační týmy,“ potvrzuje primářka dětského oddělení Ivana Röschlová a doplnila: „Za rok projde naším oddělením kolem 2500 dětí a předoperační přípravu absolvují téměř všechny z nich, kromě akutních příjmů.“
Terapeutky mají úspěch
S projektem Rozšíření a prohloubení předoperační přípravy dětí a rodičů se herní terapeutky zúčastnily soutěže Nadačního fondu Klíček a Společnosti pro herní práci s názvem Jak si poradit aneb co můžeme udělat pro to, aby byl pro děti a jejich blízké pobyt v nemocnici snazší a získaly v ní třetí místo. Odměnou za umístění v soutěži je pracovní stáž ve Velké Británii, na kterou terapeutky odjedou už v červnu tohoto roku.
Další zábava pro děti
Krom herních terapeutek dochází za dětmi do nemocnice také dva klauni. Chodí pravidelně každé úterý, baví děti, vymýšlí různé gagy, dělí srandu, a tak rozesmějí děti i rodiče a mnohdy také personál. Na dětské oddělení se občas dostanou i slavné osobnosti, herci, zpěváci či sportovci. Přivádí je sdružení Kiwanis, které nemocnicím dodává i speciální látkové panenky. Jsou čistě bílé a děti si je v době pooperační rekonvalescence vybarvují dle vlastní fantazie. Nemocnice přestala být místem strachu a pláče. Ta ve Frýdku-Místku může jít příkladem.
