Rozhovor vzniká po vašem návratu z koncertu v Makedoni. Návrat jste měli poněkud dramatický. Můžete jej čtenářům přiblížit?
V naší dodávce nám začala v Srbsku při cestě zpátky skřípat převodovka. Špatně se mi řadily rychlosti, později se zasekla pětka. Dojeli jsme přesto do Maďarska a tam kousek za hranicí zůstali stát. Pomohli nám kamarádi z odtahovky, kteří poslali z Olomouce odtahový vůz a na něm nám dovezli osobní auto. Kapela s ním odjela, já jel s odtahovkou. Jedenáct kilometrů před Brnem nám praskly dvě pneumatiky na zadní nápravě, takže další komplikace. Cesta zpět se mi tak protáhla o 12 hodin.
Jak vás přijali Makedonci?
Byl to bezva koncert. Hráli jsme na nádvoří budovy z 8. století a vše mělo magickou atmosféru. Makedonští umělci za námi po koncertu přišli a říkali, že Jethro Tull jsou naše kopie.
Odstěhoval jste se do Brna, kde žijete s rodinou. Jak často jezdíte do Frýdku-Místku?
V Brně žiji nastálo sedmým rokem, ale když počítám brněnskou dobu od svých studií, jsem v Brně už dvacet let. Do Frýdku-Místku se vracím poměrně často. Žije tady moje maminka, bratr a sestra s rodinami a v Beskydech na slovenské straně máme chalupu, kde trávíme větší část léta. Rozhodně Brno nepovažuji za konečnou stanici.
To znamená, že se chcete vrátit do Frýdku-Místku?
Spíše do Beskyd. Chalupa je na krásném místě… Ale láká mě i jižní Morava. Magická obec Vrbica, rodiště mojí ženy, leží ve vlídném kraji a ještě nedávno v sousední obci bydlel básník Bogdan Trojak, rodák z Vendryně, který mi textoval předposlední album Godula. Vlastně se ta oblast stala jakýmsi útočištěm nás, lidí ze severu. Vedle v Kobylí bydlí historik Roman Kaszper, taky z Vendryně, a samotné Vrbici starostuje Ostravák, kamarád z dob havířovských Port, Tomáš Bílek. No, uvidíme…
Ve své tvorbě se hodně zabýváte Beskydami a Lysou horou. Je to téma, ke kterému se budete vracet i nadále?
Určitě. Stále hlouběji se nořím do historie našeho kraje a to je zdrojem inspirace. Lysá hora je symbolem tohoto kraje. Cítím z ní tajemno. Jen si vezměte pověsti o tom, jak se na ni slétávaly čarodějnice. Majitel panství František Pražma z Bílkova nechal dokonce na vrcholu postavit kapličku, aby tam čarodějnice nemohly. A do jedné mé písně na desce Godula se dostal příběh domnělé čarodějnice z obce Řeka.
Vím, že se věnujete speleologii. Už jste prozkoumal jeskyně pod Lysou horou?
Prolezl jsem pukliny i Ondrášovské ďury. Je tam toho daleko více a některé jeskyně nejsou ani přístupné. Sice mám mezi speleology přátele, kteří by mě tam pustili, ale je to nebezpečné. Nejsou to klasické jeskyně, jak je známe z krasových oblastí. Ty naše jsou tvořeny skalními bloky, které se pomalu rozjíždějí, protože samotná Lysá je tvořena několika segmenty. Tímto pohybem se Lysá hora vlastně pomalu rozpadá, ale zároveň roste, protože proces vrásnění v Karpatech ještě není u konce. Beskydy jsou mladé hory – ve srovnání třeba s Jeseníky. V minulosti se stávalo, že se do puklin propadli lidé a už je nikdo nenašel.
Existuji v Beskydech podobné jeskyně nebo pukliny i na jiných místech?
Velké jeskyně jsou v Radhošti a tam bych se rád podíval. Zvláště, když jsou spojené s pohanskými zvyky a obřady. Před časem jsem se stal patronem přírodní rezervace Kněhyně a tam existuje také jeskyně, takže do ní se určitě brzy podívám.
Co vás z minulosti zdejšího kraje ještě zaujalo?
Už na základní škole mě štvalo, že nám učitelka v dějepise nedokázala říct, kdo žil na zdejším zámku. Učili jsme se o Karlu IV. a dalších panovnících, jenže o nejbližší historii jsme nevěděli vůbec nic. Odmala mě to zajímalo a teď si plním dětské sny a tyto otázky si postupně zodpovídám. Třeba historie těšínského knížectví…
Můžete být konkrétnější?
Těšínské knížectví coby jedna ze zemí Koruny české mělo po smrti posledního Piastovce na knížecím stolci připadnout rakousko-uherskému císaři, který byl zároveň českým králem. Sestře zemřelého knížete Alžbětě Lukrecii Piastovně, provdané Lichtenštejnové se to však nelíbilo, po smrti bratra rychle dojela na zámek, aby předběhla vídeňské úředníky. Přiměla poddané šlechtice, aby jí vzdali hold a usadila se na zámku v Těšíně. Císař před její snahou rezignoval, nechal ji na zámku dožít jako těšínskou kněžnu a až po její smrti převzal zámek. Ona sama se stala i tématem slezských pověstí, například Černá kněžna. Tak se ostatně jmenuje i jedna moje písnička z alba Godula.
Vraťme se k hudbě. Vystudoval jste muzikálové herectví a operní režii. Nelitujete, že jste z této oblasti odešel k jinému druhu hudby? Neuživil byste se přece jen lépe jako muzikálový herec?
Zahrál jsem si v nejlepších muzikálech jako jsou Hair, Jesus Christ Superstar, West Side Story. To je pro mě top a další muzikály, hlavně ty české, mě vůbec nelákají. Dnes dělám hudbu, která mě zajímá. Jako muzikálový herec a zpěvák bych si asi vydělal více, ale neměl bych svobodu, kterou mám dnes. U muzikálů jsem vystupoval každý večer na tom samém místě, dělal ty samé pohyby, zpíval stejné písničky… Nezdá se to, ale je to docela náročné a hlavně to, co dnes dělám, mi připadne smysluplnější.
V albu Cesta na jih jste hudebně propojil sever a jih Moravy. Existují v jednotlivých regionech v hudbě velké rozdíly?
Tematika i melodie bývají hodně podobné. Nápěv písničky Pásli ovce Valaši najdete po celém Karpatském oblouku, trochu jiná je jen interpretace. Tady u nás je píseň instrumentálně prostší, zatímco na jihu je o hodně bohatší, hlavně díky cimbálu. Zajímavá je hudba na Ostravsku. Když přišla v 19. století průmyslová revoluce, usadili se na Ostravsku lidé z Haliče, Slovenska a dalších míst a vznikl tam jazykový i hudební pelmel. Nejoblíbenějším nástrojem se stala harmonika. Mizela tak hudba, která se dlouho udržovala na horách. Lidé si nezpívali tradiční písničky, ale tehdy nové hudební šlágry. Nedotčené zůstalo snad jen Valašsko.
A co lidé? Liší se?
Můj kamarád, frýdecko-místecký hudebník Marian Friedl, přišel s teorií, že zásadní rozdíl mezi severem a jihem je v pálence a ve víně. Tady na severu se vždycky pil hlavně tvrdý alkohol. Na jihu se pije víno a právě na víno je tam navázán veškerý folklor. Lidé jsou na jihu více svázáni s půdou a to je důvod, proč se na jihu zachoval v takové míře folklor a tradice. Typickým příkladem je vinobraní, zarážení hory, hody a i nově vznikající tradice jako 4 týdny do hodů. Nám na severu toto chybí. Mám ale pocit, že jsme zase flexibilnější a kreativnější. Sám to nejlépe vidím na rozdílech mezi ostravskou a brněnskou televizí. Sami Brňáci přiznávají, že na ostravské studio nemají. Ostraváci mají nápady a okamžitě je uvedou do života. Zpracují je, seženou na ně peníze. Brno je více na pohodu, jsou to příjemní lidí, ale ne příliš akční.
Co se povedlo ostravské televizi na rozdíl od té brněnské?
Ostrava je špičkou v dokumentech a dokáže si na ně v Praze vydupat peníze. Ale příklad z vlastní zkušenosti – letos jsme dostali hudební cenu Anděl. Pro Brno to byl jediný Anděl, navíc deska vyšla v brněnském vydavatelství Indies. Pracovník vydavatelství s tím zašel do brněnské televize, ať o nás něco natočí. Přemýšleli, kam to zařadí, kdy budou natáčet a tak dále. A než se Brňáci rozhoupali, už jsem měl doma ostravský televizní štáb.
Jaký byl rozdíl mezi prvním a druhým Andělem? Využili jste toho druhého lépe v reklamě?
Je to skvělá cena pro agenturu, která nás zastupuje. Její majitelka a naše manažerka pak má v ruce trumf a může nás lépe nabídnout i lidem, kteří nás neznají. Ale není to tak, že by se najednou nahrnuly velké peníze a pořadatelé se o nás přetahovali. Avšak musím přiznat, že deska oceněná Andělem se prodává lépe. Jde o to jak s informací, že máme nejlepší album v dané kategorii za minulý rok, dokáže naše agentura pracovat.
Myslíte si, že z vašich desek, které jste vydali, a nebyly oceněné, by si některá Anděla zasloužila?
Určitě ji měla dostat deska Do tanca! Byli jsme nominováni, byla to naše první nominace. Cenu však získala jiná kapela. Podle mě nepřišla s ničím objevným. Zato tu naši desku považuji za velmi dobrou.
Kde vás v srpnu a záři uvidí hudební fanoušci?
Budeme hrát 24. srpna v Háji ve Slezsku na festivalu Music Art. 12.září v Opavě a zrovna se jedná o našem koncertě ke Dni seniorů, který by se měl uskutečnit 19. září v místeckém Sokolíku. Na 29.září je rozjednaný koncert v Bruntále na akci Jak chutná Moravskoslezsko.
Jak se díváte na proměny Frýdku-Místku v posledních letech?
Mám rád historii a musím říct, že pro mě doslova za pět minut dvanáct přišla v roce 1989 revoluce. To zachránilo frýdecké náměstí a jeho okolí. Existovaly plány na jeho zboření. Domy byly tehdy v hrozném, dezolátním stavu. Měly se zbourat a zůstal by jen zámek. Na náměstí by se místo historických budov postavily menší paneláčky, jak je tomu v Hasičské ulici. Naštěstí se tak nestalo. Pamatuji si, že zdevastované domy měly u vchodu cedulku, že jsou v socialistické péči nájemníků. Ta péče tedy vypadala… Těší mě, že se hodně starých domů opravilo. A nejvíce mě těší, že se do Frýdku-Místku vracejí lidé, kteří studovali v Praze, Brně nebo Olomouci. V minulosti zůstávali ve větších městech, dnes přijdou zpátky a jsou pro město přínosem. Stačí jmenovat Petra Korče, který se zasloužil o Sweetsen Fest nebo filmový klub, kolem jeho Sweetsen festu vznikla muzikantská komunita.
Profil
Tomáš Kočko se narodil 4. března 1972 ve Frýdku-Místku. Na ostravské konzervatoři se rok věnoval hře na violu, poté přešel na hudebně-dramatický obor. Po maturitě studoval na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění muzikálového herectví a po promocích pokračoval ve studiu operní režie. Podílel se režijně na operách v Brně a Olomouci, samostatně režíroval operu Lazebník Sevillský a operetu Na tý louce zelený ve slezském divadle Opava. Zpíval a hrál v muzikálech Jesus Christ Superstar (apoštol Ondřej), Hair (Walter, Cloude), West Side Story (Bourák), Babylon (Austrei), Legenda (Daniel). V Těšínském divadle se podílel na představeních Těšínské niebo a Ondraszek – pan Lysej Góry. V dokumentárních cyklech České televize Návraty k divočině a Divočina bez hranic byl průvodcem po českých, slovenských i zahraničních národních parcích.
Ve své vlastní hudební tvorbě se inspiruje lidovou hudbou, rockem a jazzem. Zhudebnil texty beskydského básníka Ladislava Nezdařila. Od roku 1999 vystupuje s formací Tomáš Kočko & Orchestr Za alba Poplór a Cestou na jih získal hudební cenu Anděl.
