Život na pokraji sil
Kdyby uměl dům na Purkyňově ulici v samotném centru Ostravy mluvit, vyprávěl by o neuvěřitelné šikaně. Tak o ní může mluvit už jen Alena Klaudová. Jediná z nájemníků, která se zatím neodstěhovala. Jaký je ale její život v domě, ve kterém žije již 55 let, ale vše se v něm strašlivě změnilo? „Bohužel se mi žije strašně špatně. Majitel domu všechny nájemníky vyštval. Já se zatím držím a stěhovat se nechci. Ale je to otřesné. Vypnul mi vodu, plyn i topení. Naštěstí mi pak aspoň musel opět zapnout plyn, takže mám na čem vařit. Vodu si ale musím nosit v plastových lahvích. Umíte si to představit?" zeptala se smutně Alena Klaudová. S Pavlem Kolářem, jehož nezletilé děti dům vlastní, vede soudní rozepře. Utrácí za advokáty, vodu i elektrický přímotop, který jí nahrazuje vypnuté topení. „Je to teror, který se nedá vydržet. Dříve mi psával i sprosté dopisy. Teď to asi kvůli soudu nedělá. Měl dokonce na chodbách namontované kamery. Je to strašně zlý člověk," pokračovala nešťastná žena.
Jak to všechno začalo
Zhruba před šesti lety vydražil Pavel Kolář dům i s nájemníky. Majetek nekoupil na sebe, ale na své dvě nezletilé děti. Tak získal velice lukrativní nemovitost v centru města. Nájemníci začali postupně odcházet. Jak? Alena Klaudová to vysvětlila: „Neúměrně nám začal navyšovat platby za služby. Všechny deptal, a to tak, že to prostě nešlo vydržet. Jedna sousedky zemřela. A ten gauner mi napsal, že zemřela proto, aby mu nemusela platit. A že mám odkráčet do hrobu za ní," je otřesena Alena Klaudová, které se rozhodně ještě umírat nechce. „Jedna rodina držela se mnou. Nyní si ale našla náhradní bydlení a odstěhovala se. Zůstala jsem tedy sama," podotkla Alena Klaudová.
Jak soudce musel trpět
Neúměrná situace dospěla tak daleko, že se do věci zapojil soud. Alena Klaudová se začala bránit. Pavel Kolář tak čelí žalobě a je podezřelý, že se dopouští útisku a neoprávněného zásahu do práva k bytu nebo domu. K prvnímu stání přišlo více lidí, byli mezi nimi i bývalí nájemníci. „Je jasné, o co mu jde. Chce se zbavit lidí a prostory pronajímat firmám za velké prachy," jsou přesvědčeni. Samotný Kolář si vypracoval na svou obhajobu mnoho stránek textu, který pak soudci četl. Řekl tak například, že se žádného trestného jednání nedopouští. „Mohu konstatovat, že státní zastupitelství čerpá z výmyslů, z tvrzení z páté ruky, z babských drbů. Já si nic nevymýšlím, vše mám potvrzeno důkazy. Ona i policie manipuluje s fakty. Ničeho trestného jsem se nedopustil, vše odmítám. Kdo se ale dopustil? Stát!" řekl přibližně před soudem Kolář. Líčil, jak těžký život mají majitelé domu, jak jsou jeho děti coby vlastníci nemovitosti utiskovány, jak stát šlape na paty všem, kteří vlastní domy i s nájemníky. Jeho řeč byla natolik dlouhá, že soudce doporučil Aleně Klaudové, aby se šla projít. Jednání bylo odročeno, pak se konalo další a všechny čeká ještě nejméně jedno.
Vši a svrab v hlavní roli
Alena Klaudová je stará dáma, ale má spoustu elánu a životního optimismu. Z bytu, kde žila mnoho let, se jí nechce. Přesto je ale ochotna přistoupit na dohodu a odstěhovat se. Pavel Kolář jí ale musí sehnat náhradní bydlení. A to adekvátní. „Nebaví mě trávit poslední roky života věčnými spory. Vždyť on mě napadl, že mám zavšivený byt, že tu žiju jako zvíře. Byla tu proto hygiena, která samozřejmě uznala, že to není pravda. Snášet ale takové urážky nehodlám," je přesvědčena Alena Klaudová. Bojuje dál a věří, že soud nakonec vyhraje.