Jakou část Frýdku
máte nejraději?
(Dlouze se zasmál) Miloval jsem Růžový pahorek, jak ještě
byl starý. V místech, kde je dnes školka na ulici Tolstého, tak tam měly
moje tety a strýc zahrady. Dokonce jsem uvažoval, že bych si tam postavil dům.
Dnes je tam hospoda, obchod a škaredé paneláky. Pak jsem miloval Pivovarnickou
i Blatnickou ulici. Tam byl takový dolík s potůčkem. Nyní je tam parkoviště Kauflandu.
Je nějaké místo,
které teda ještě existuje?
Ano, k tomu jsem chtěl dojít. Je jím frýdecký zámek, ve
kterém pracuji už třicet let. Už jako student jsem tady chodil na brigády a do
nějakého vlastivědného spolku. Čtvrté místo, které je mi blízké, kvůli kterému
jsem vlastně frýdecký patriot, je jedna ze dvou nezničených ulic mimo náměstí a
Radniční, protože jinak je Frýdek úplně zničený přestavbou. Tak tou ulicí je Těšínská.
Na Těšínské jsem se narodil stejně jako můj otec. Dědeček někdy za Rakouska tam
koupil větší dům, když prodal svůj grunt. Takže já sbírám celý život záběry
Těšínské. Mám jich asi kolem sto padesáti. Tato ulice má totiž atmosféru. Její
funkci převzala Masarykova třída. Ale zachovala si svůj venkovský kolorit, kde
hrčely žebřiňáky, kde se obchodovalo, kudy přijížděli kupci. Ale bohužel zde
vznikají velké domy, které sem prostě nepasují. Otec ještě zažil dřevěné domy,
já zase zažil, jak se bourají.
Frýdek-Místek je
jedno z nejznetvořenějších měst v republice. Jaký byl podle vás
největší zločin, který se na něm spáchal?
Já jsem to tak dlouho nevnímal. Dokud se bouralo
v Místku, nechodil jsem tam, takže
se mě to nijak moc nedotýkalo. Až jsem začal studovat na místeckém gymnáziu,
trochu se to změnilo. Těch zločinů, které se tady napáchaly, je ale samozřejmě velikánská
spousta. A Frýdek to odnesl, přestože se začal bourat později, ještě daleko
více, než Místek. Bezručova, Frýdlantská, tam je ještě znát taková ta česká
škola, tam ta architektura není tak úplně otřesná. To, co se tam stavělo
v lehkém zdemokratičtění šedesátých let, má i duši. Na Frýdlantské také
bývaly hezké domečky, ale byly staré, takže to člověk zase až tak neplakal.
A pak ten průtah
městem.....
Ano, průtah městem kolem místeckého náměstí, vybourání
krásného Hyklova obchodního domu, celá ulice Národních mučedníků, Černá cesta, která
vedla krásně do polí, to všechno zmizelo. Pak pochopitelně atmosféru městu
dávala Hasičská. By´t v ní byly staré domy, u kterých se muselo počítat
s demolicí. Úplně šílené je to tady pod hradbami, to znamená ulice
Pivovarská vedoucí k Mariánskému kostelu. Tam je to, jak bych řekl,
brutálně vykuchané, rozřezané, znetvořené. To byla hrůza. Mariánský kostel je
utopen do panelákové zástavby.
Jsou tady ale i
novodobější hrůzy, že?
Samozřejmě šílený Kaufland. Za celá léta jsem dostal přes
ústa jenom jednou, a to právě kvůli Kauflandu, kdy nějaký občan neunesl, že
sbíráme podpisy proti jeho výstavbě. Proti tomu obrovskému dobrodiní. Nakonec
Kaufland stojí. A žádná krása to není. Paní Tlučková k tomu řekla, že
paneláky do nebe stejně nevyrostly a velebný duch kostelů a věží se nad nimi
vznáší.
Kdy se to vlastně
všechno tady pokazilo?
Frýdek-Místek je městem paradoxů. Možná to začalo někdy už
za Rakouska. Frýdek byl industriální, ale pořád tady byl ten venkov cítit. Byly
zde trhy, prodávaly se řemeslnické produkty. Město bylo poklidné. To, co se ale
udělalo v komunistické éře, dalo městu zabrat. To, co se stalo na Slezské,
je úplný vrchol. Tam bych nechtěl bydlet ani náhodou. To raději budu někde
v papindeklové krabici, než tam.
Bylo všechno úplně
špatně?
To zase ne, našly se třeba peníze a postavila se tam socha
nějakého havíře. Na Růžovém pahorku poskládali krásnou růžovou mozaiku. Sídliště není nic moc, ale našly se peníze a
skončilo tam solidní dílo. Když si vezmeme, jak bylo zprzněno místo před kinem
Petra Bezruče, tak to je hrůza. Kdyby tam namísto té sochy nechali fontánu, co
ji zrušili, vypadalo by to daleko lépe.
Teď tam nic není, ale spousta děl, co tady byla, měla úroveň. Zbyl nám
kosmonaut, neboli cvičenec, takzvaný vykopnutý zákazník. Ale dnešní mladá
generace ani neví, že tam stával obchod s nedostatkovým zbožím, kola, šicí
stroje a ledničky a člověk musel chodit s prosíkem, aby sehnal třeba
obyčejnou hadičku do pumpičky.
A co obyvatelé města?
Město má tu smůlu, že většina lidí nepochází odsud. Že velká
část obyvatel postrádá jakoukoliv historickou paměť. A naši politikové, kteří
fungují od data do data, raději tu paměť pro jistotu nemají také. Protože co kdyby se na něco přišlo, co se
dělo před rokem 1989?
Co říkáte na okraje
města? Třeba na takový Berlín?
O Berlínu se dá určitě říct, že má duši. Ale zase, když se
podařilo vystěhovat Rómy, dostali se tam movitější občané a už se ta
koncepčnost Berlína mění. Byl unikátní v tom, že to byly řadové domy,
vytvářely se tam vnitrobloky a obvodová zástavba. Takže do toho nefoukalo, lidé
měli své zahrádky, bylo tam útulnu. Bohužel dnes začíná každý dům vypadat jinak.
To by měl někdo
hlídat, ne?
No my sice máme nějaký útvar hlavního architekta, ale že by
to někdo konceptuálně řešil, tak to ani ne. Vybouraly se třeba Karolínské lázně
v Místku a nikdy se to nezastavělo. Je to na rohu u polikliniky. A teď se
tam postaví budova, která jakoby to historické centrum zabíjí, dělá z toho
něco úplně jiného. Nebo klasický případ je stará Ostravská, když se jde na
náměstí. Poštovní spořitelna, Kooperativa, to by ještě šlo, ale jak je tam ta
nějaká herna, tak to je rána do hlavy.
Jak se podle vás tady
pečuje o památky.
(Dlouhý povzdech). Pečuje, nepečuje. Na jedné straně se
staví, na druhé se spousta věcí zničila. Viz třeba krásná dlažba, která se
pohřbila pod asfaltem a dnes pod novou dlažbou u magistrátu. Kdo si dnes
vzpomene, že když postavili nádhernou budou magistrátu podle návrhu architekta
Barona, před vchodem byly dvě fontány. Ty tam byly do války, pak se zavřely,
byly poškozeny, při osvobození po nich možná pojezdil ruský tank, ale
v pokročilých letech už je zadláždili. Určitě v horkém létě udávaly
ty vodotrysky příjemnou chladivou atmosféru.
Co kostely?
Ty dopadly dobře. Zmizela ale spousta detailů, przní se
budovy, jak jen to jde. Například na Palackého bývala dívčí měšťanská škola.
Byly tam krásné dveře v secesním stylu. Plác, jsou tam plastové dveře.
Historické budovy, plác, dají tam plastová okna. Bývalá vojenská správa,
samozřejmě za bolševika opadala fasáda, teď se tam lepí úžasné pseudodetaily
z polystyrenu, protože nikdo už neumí se štukem dělat. Je to smutné.
Je ve městě něco, ze
čeho máte radost?
Mám radost, že zatím stojí Víceúčelová sportovní hala, která ještě nějak
spojuje město. Je na ni pěkný pohled. Z toho, co se ale tady postavilo za
posledních dvacet let, mě nerajcuje vůbec nic. Naopak mě vyděsila jedna paní
učitelka ze Slezské, která na mě zvedla hlas, že se zastávám židů. Mimochodem
použila jiné přídomky. Že bych měl pomoci lidem na Slezské tím, že jako známý
člověk se mám zasadit, aby byl zrušen židovský hřbitov. Aby se nemuseli dívat
na náhrobky, aby se tam postavilo parkoviště. Není kde parkovat.
Co jste jí na to
řekl?
Že by měla vrátit diplom a najít si jinou práci, než učit
děti. To jsem se naštval asi nejvíce za posledních dvacet let. Naštěstí ne
všichni lidé jsou takoví. Naštěstí je zde dost patriotů, kterým na městě
záleží, kteří obětují svůj volný čas, peníze, aby se tady něco zlepšilo. A já
pořád věřím, že se to ve Frýdku-Místku zlepší.