Jaromír Polášek: Zločinů, které se Frýdku-Místku napáchaly, je přehršel

Jakou část Frýdku máte nejraději?

(Dlouze se zasmál) Miloval jsem Růžový pahorek, jak ještě byl starý. V místech, kde je dnes školka na ulici Tolstého, tak tam měly moje tety a strýc zahrady. Dokonce jsem uvažoval, že bych si tam postavil dům. Dnes je tam hospoda, obchod a škaredé paneláky. Pak jsem miloval Pivovarnickou i Blatnickou ulici. Tam byl takový dolík s potůčkem. Nyní je tam parkoviště Kauflandu.

Je nějaké místo, které teda ještě existuje?

Ano, k tomu jsem chtěl dojít. Je jím frýdecký zámek, ve kterém pracuji už třicet let. Už jako student jsem tady chodil na brigády a do nějakého vlastivědného spolku. Čtvrté místo, které je mi blízké, kvůli kterému jsem vlastně frýdecký patriot, je jedna ze dvou nezničených ulic mimo náměstí a Radniční, protože jinak je Frýdek úplně zničený přestavbou. Tak tou ulicí je Těšínská. Na Těšínské jsem se narodil stejně jako můj otec. Dědeček někdy za Rakouska tam koupil větší dům, když prodal svůj grunt. Takže já sbírám celý život záběry Těšínské. Mám jich asi kolem sto padesáti. Tato ulice má totiž atmosféru. Její funkci převzala Masarykova třída. Ale zachovala si svůj venkovský kolorit, kde hrčely žebřiňáky, kde se obchodovalo, kudy přijížděli kupci. Ale bohužel zde vznikají velké domy, které sem prostě nepasují. Otec ještě zažil dřevěné domy, já zase zažil, jak se bourají.

Frýdek-Místek je jedno z nejznetvořenějších měst v republice. Jaký byl podle vás největší zločin, který se na něm spáchal?

Já jsem to tak dlouho nevnímal. Dokud se bouralo v Místku,  nechodil jsem tam, takže se mě to nijak moc nedotýkalo. Až jsem začal studovat na místeckém gymnáziu, trochu se to změnilo. Těch zločinů, které se tady napáchaly, je ale samozřejmě velikánská spousta. A Frýdek to odnesl, přestože se začal bourat později, ještě daleko více, než Místek. Bezručova, Frýdlantská, tam je ještě znát taková ta česká škola, tam ta architektura není tak úplně otřesná. To, co se tam stavělo v lehkém zdemokratičtění šedesátých let, má i duši. Na Frýdlantské také bývaly hezké domečky, ale byly staré, takže to člověk zase až tak neplakal.

A pak ten průtah městem.....

Ano, průtah městem kolem místeckého náměstí, vybourání krásného Hyklova obchodního domu, celá ulice Národních mučedníků, Černá cesta, která vedla krásně do polí, to všechno zmizelo. Pak pochopitelně atmosféru městu dávala Hasičská. By´t v ní byly staré domy, u kterých se muselo počítat s demolicí. Úplně šílené je to tady pod hradbami, to znamená ulice Pivovarská vedoucí k Mariánskému kostelu. Tam je to, jak bych řekl, brutálně vykuchané, rozřezané, znetvořené. To byla hrůza. Mariánský kostel je utopen do panelákové zástavby.

Jsou tady ale i novodobější hrůzy, že?

Samozřejmě šílený Kaufland. Za celá léta jsem dostal přes ústa jenom jednou, a to právě kvůli Kauflandu, kdy nějaký občan neunesl, že sbíráme podpisy proti jeho výstavbě. Proti tomu obrovskému dobrodiní. Nakonec Kaufland stojí. A žádná krása to není. Paní Tlučková k tomu řekla, že paneláky do nebe stejně nevyrostly a velebný duch kostelů a věží se nad nimi vznáší.

Kdy se to vlastně všechno tady pokazilo?

Frýdek-Místek je městem paradoxů. Možná to začalo někdy už za Rakouska. Frýdek byl industriální, ale pořád tady byl ten venkov cítit. Byly zde trhy, prodávaly se řemeslnické produkty. Město bylo poklidné. To, co se ale udělalo v komunistické éře, dalo městu zabrat. To, co se stalo na Slezské, je úplný vrchol. Tam bych nechtěl bydlet ani náhodou. To raději budu někde v papindeklové krabici, než tam.

Bylo všechno úplně špatně?

To zase ne, našly se třeba peníze a postavila se tam socha nějakého havíře. Na Růžovém pahorku poskládali krásnou růžovou mozaiku.  Sídliště není nic moc, ale našly se peníze a skončilo tam solidní dílo. Když si vezmeme, jak bylo zprzněno místo před kinem Petra Bezruče, tak to je hrůza. Kdyby tam namísto té sochy nechali fontánu, co ji zrušili, vypadalo by to daleko lépe.  Teď tam nic není, ale spousta děl, co tady byla, měla úroveň. Zbyl nám kosmonaut, neboli cvičenec, takzvaný vykopnutý zákazník. Ale dnešní mladá generace ani neví, že tam stával obchod s nedostatkovým zbožím, kola, šicí stroje a ledničky a člověk musel chodit s prosíkem, aby sehnal třeba obyčejnou hadičku do pumpičky.

A co obyvatelé města?

Město má tu smůlu, že většina lidí nepochází odsud. Že velká část obyvatel postrádá jakoukoliv historickou paměť. A naši politikové, kteří fungují od data do data, raději tu paměť pro jistotu nemají také.  Protože co kdyby se na něco přišlo, co se dělo před rokem 1989?

Co říkáte na okraje města? Třeba na takový Berlín?

O Berlínu se dá určitě říct, že má duši. Ale zase, když se podařilo vystěhovat Rómy, dostali se tam movitější občané a už se ta koncepčnost Berlína mění. Byl unikátní v tom, že to byly řadové domy, vytvářely se tam vnitrobloky a obvodová zástavba. Takže do toho nefoukalo, lidé měli své zahrádky, bylo tam útulnu.  Bohužel dnes začíná každý dům vypadat jinak.

To by měl někdo hlídat, ne?

No my sice máme nějaký útvar hlavního architekta, ale že by to někdo konceptuálně řešil, tak to ani ne. Vybouraly se třeba Karolínské lázně v Místku a nikdy se to nezastavělo. Je to na rohu u polikliniky. A teď se tam postaví budova, která jakoby to historické centrum zabíjí, dělá z toho něco úplně jiného. Nebo klasický případ je stará Ostravská, když se jde na náměstí. Poštovní spořitelna, Kooperativa, to by ještě šlo, ale jak je tam ta nějaká herna, tak to je rána do hlavy.

Jak se podle vás tady pečuje o památky.

(Dlouhý povzdech). Pečuje, nepečuje. Na jedné straně se staví, na druhé se spousta věcí zničila. Viz třeba krásná dlažba, která se pohřbila pod asfaltem a dnes pod novou dlažbou u magistrátu. Kdo si dnes vzpomene, že když postavili nádhernou budou magistrátu podle návrhu architekta Barona, před vchodem byly dvě fontány. Ty tam byly do války, pak se zavřely, byly poškozeny, při osvobození po nich možná pojezdil ruský tank, ale v pokročilých letech už je zadláždili. Určitě v horkém létě udávaly ty vodotrysky příjemnou chladivou atmosféru.

Co kostely?

Ty dopadly dobře. Zmizela ale spousta detailů, przní se budovy, jak jen to jde. Například na Palackého bývala dívčí měšťanská škola. Byly tam krásné dveře v secesním stylu. Plác, jsou tam plastové dveře. Historické budovy, plác, dají tam plastová okna. Bývalá vojenská správa, samozřejmě za bolševika opadala fasáda, teď se tam lepí úžasné pseudodetaily z polystyrenu, protože nikdo už neumí se štukem dělat. Je to smutné.

Je ve městě něco, ze čeho máte radost?
Mám radost, že zatím stojí Víceúčelová sportovní hala, která ještě nějak spojuje město. Je na ni pěkný pohled. Z toho, co se ale tady postavilo za posledních dvacet let, mě nerajcuje vůbec nic. Naopak mě vyděsila jedna paní učitelka ze Slezské, která na mě zvedla hlas, že se zastávám židů. Mimochodem použila jiné přídomky. Že bych měl pomoci lidem na Slezské tím, že jako známý člověk se mám zasadit, aby byl zrušen židovský hřbitov. Aby se nemuseli dívat na náhrobky, aby se tam postavilo parkoviště. Není kde parkovat.

Co jste jí na to řekl?

Že by měla vrátit diplom a najít si jinou práci, než učit děti. To jsem se naštval asi nejvíce za posledních dvacet let. Naštěstí ne všichni lidé jsou takoví. Naštěstí je zde dost patriotů, kterým na městě záleží, kteří obětují svůj volný čas, peníze, aby se tady něco zlepšilo. A já pořád věřím, že se to ve Frýdku-Místku zlepší.