O čem bude vaše hra, kterou nyní dokončujete?
Vypráví o tom, proč medvědi neslaví Vánoce a jak se připravují na zimní spánek. Od podzimu do jara spí, ale když zima nepřichází, tak i medvědi zažijí Vánoce. Hra je témě hotová, už dělám jen úpravy.
Jde o loutkové představení?
Ano. Hrajeme s loutkami z roku 1967, které navrhl náš výtvarník Alojz Holásek. Jsou profesionálně udělané, ale hrajeme s nimi často, takže zub času na nich už hlodá a občas potřebují drobné opravy. Nastudovali jsme předešlé hry s Ťupínkem už šestkrát a každé nastudování má mnoho repríz.
Jak dlouho vlastně loutky vydrží?
Záleží na tom, jak a z jakého materiálu je loutka vyrobena. Místecké divadlo začalo hrát v roce 1931 a loutky vytvořil umělecký řezbář a starosta Sokola Václav Dobeš. Těla těchto nádherných loutek však byla z měkkého dřeva, takže se nedochovala. Zůstaly jen hlavičky. Od šedesátých let děláme i hlavičky buď z lehčeného PVC nebo polystyrenu. Před třemi roky nám vyřezal novou sadu loutek řezbář Tomáš Cidlík. Tyto jsou celé z lipového dřeva. Pokud jsou pohyblivé části loutky jako krk, ruce nebo nohy z tvrdého dřeva, vydrží dlouho.
Je pořízení marionet drahá záležitost?
Naše divadlo získalo od T-Mobile grant na nové loutky ve výši téměř 100 tisíc korun. Něco málo jsme ještě připlatili a pořídili za tuto částku sadu 23 marionet od Tomáše Cidlíka. Poprvé jsme s nimi hráli letos v únoru a divákům se líbily.
Zmínil jste, že dřevo už není jediným materiálem při výrobě loutek…
Před časem jsem sám vyráběl loutky, jejichž hlavičky byly z lehčeného PVC. Jde o izolační hmotu, která se dávala do stavebních jader a dá se s ní pracovat jako s měkkým dřevem. Hlava loutky musí být lehčí než tělo, protože jinak by přepadávala dopředu, proto se PVC na výrobu hlavy výborně hodí. Tělo pak tvoří lípa a jasan. V roce 1975 jsme s Janem Kostkou vytvořili z polystyrénu třičtvrtěmetrové loutky, které vypadají opravdu mohutně. Hráli jsme s nimi v šesti inscenacích. Každá taková loutka se skládá z 52 dílů, takže vyrobit ji není nic jednoduchého.
Píšete hry jen pro děti nebo i pro dospělé?
V poslední době pro děti, ale psával jsem scénky pro kabarety a také upravoval hry, či psal na motivy starých her, například od F. F. Šamberka.
Zavzpomínejte, jak jste se dostal k divadlu.
Moje sestra, která byla o osm let starší, od dívčích let organizovala u nás doma na zahradě divadlo. Nacvičili jsme pohádky a já si v nich jako pětiletý kluk zahrál. Ve Sněhurce jsem byl nejmenším trpaslíkem, roli jsem dostal i ve Vodníkově Haničce. Na hry chodilo hodně lidí, rodiče malých herců i sousedé. Bylo to tudíž ryzí sousedské divadlo. Někdy jsme měli až 60 diváků. S mladším bráchou jsme pravidelně chodili do místeckého loutkového divadla v sokolském pavilonu, dnešním Sokolíku. V roce 1953 divadlo nedokončilo sezónu, což byl odraz nechuti lidí po měnové reformě veřejně se zdarma angažovat. Zůstal jen zakladatel loutkového divadla a jeho vedoucí Emil Pešat a několik dětí. Mezi nimi tehdy 14letý Leoš Bílek, později známý knihkupec. Ten začal dávat dohromady nový soubor. Oslovili i mě a začali jsme hrát v lednu 1954. Takže příští rok to bude 60 let, co jsem poprvé vystupoval v divadle. A také v příštím roce ukončím svou aktivní činnost.
Proč chcete končit?
Do jisté míry jsou to zdravotní důvody. Jsem po operaci páteře a trochu mě to začalo znovu zlobit. Jinak taky je to otázka umět včas odejít.
Vraťme se ke vzpomínkám. Zatím jste hovořil o loutkoherectví. A co klasické divadlo?
V Národním domě existoval ochotnický soubor. Dana Ryšková začala nacvičovat Pasáčka vepřů od Andersena a pro dospělé hru o studentech Trojané. A protože působila i v našem loutkovém divadle, oslovila nás a od roku 1958 jsme začali hrát v ochotnickém divadelním souboru. V roce 1966 jsem spojil s režisérem Milanem Pastorem ochotníky a loutkáře do Divadla DUO. K loutkovým hrám a činohře přibylo divadlo poezie a kabarety pro děti a dospělé. Divadlo DUO působilo v bývalém loutkovém divadle Říše pohádek v Místku, a to od roku 1966 do roku 1993. Od roku 1962 mělo místecké loutkové divadlo již jeviště i pro činohru, a to po rekonstrukci, kterou jsme provedli vlastními silami. Hlavně pak mělo nové plynové topení.
Divadlo do té doby nebylo vytápěné?
Podmínky, které tam před tím panovaly, si nedovedete představit. V zimě byl uvnitř mráz a my zkoušeli v kabátech a rukavicích pár centimetrů od kamen, abychom se aspoň trochu zahřáli. Neměli jsme koks ani uhlí, topilo se nekvalitním uhelným prachem, který sotva hořel. Vodiči loutek si zase ohřívali ruce od reflektorů. Plynové topení podmínky zcela změnilo.
Kdy jste přešli do prostor dnešního Divadla Čtyřlístek na sídlišti Slezská?
Budovu nynějšího Sokolíku získal zpět v restituci Sokol a my museli odejít. Čtyřlístek jsme znali, protože jsme v něm často hostovali. Mohli jsme tady být za symbolický nájem a za úhradu energie.
Dostávají amatérští herci nějaké odměny za sehraná představení?
Někdy před 15 roky jsme se museli dokonce skládat, abychom vůbec přežili, abychom mohli uhradit faktury za energie. Dali jsme dohromady asi 30 tisíc korun. Dostávali jsme tehdy minimální dotaci od města, což nestačilo opravdu na nic. Takže jsme peníze nosili do divadla. Dnes dostáváme z kulturního fondu města dotaci, která pokrývá náklady na provoz divadla a slušně přispívá na činnost všech pěti našich souborů. Z toho se ale nevyplácejí odměny hercům nebo technikům. Ti mohou dostat menší honorář jen ze vstupného za zájezdová představení. Někdy se to stává, i když ne u všech představení. Takže pak si člověk přijde na nějakých 200 korun.
Bavili jsme se zatím o ochotnících. Myslíte, že by ve městě našlo své místo profesionální divadlo?
Frýdek-Místek by si určitě zasloužil profesionální divadlo. Už před lety jsem upozorňoval zastupitele, že Frýdek-Místek je šedesátitisícové město a přitom nemá ani jedno profesionální kulturní těleso. Tím nemyslím jen divadlo, je to stejné i v hudbě. Stejně veliká i menší města mají svá profesionální divadla, například Kladno, Mladá Boleslav, Karlovy Vary. Protiargumentovalo se, že blízko je Ostrava a že lidé tam jezdí za divadlem. Ale podívejte se třeba na Kladno. Je blízko Prahy a má dokonce dvě divadla. A to ještě dokáže podporovat vrcholový sport.
Vy víte, kolik by stálo profesionální divadlo?
Je to otázka několika milionů ročně. Pracovních úvazků by bylo jen pár. Dnes divadla fungují tak, že v základním kádru je pět lidí a zbytek se najme podle rolí.
Když na profesionální divadlo neslyší město, nezkoušeli jste sehnat finance jinak?
V roce 2004 jsme nastudovali s Leošem Skuplíkem muzikál dvojice Suchý – Šlitr Člověk z půdy. Hráli jsme ve Vlasti a i díky grantu jsme s penězi vyšli, i když to bylo „nalej – vylej“. Dokonce i můj bratr Zdeněk se snažil v 90. letech založit profesionální divadelní skupinu. Nenašel však sponzory.
Vzdal jste už tedy snahy zřídit ve městě profesionální divadlo, anebo se to ještě pokusíte zlomit?
Snahu pořád mám. Nabízí se to s plánovanou opravou a budoucím využitím Kina Petra Bezruče. Ještě jako ředitel Národního domu jsem v roce 2001 vypracoval studii, co s kinem. Mělo by se v něm zvětšit jeviště, aby vznikl prostor pro hostování velkých souborů. Tím by se uvolnila Nová scéna Vlast, ve které by mohla působit zdejší profesionální komorní scéna, dělající nikoliv klasické divadlo.
Myslíte, že by tady lidé chodili do klasického divadla?
Těžká otázka. Diváci chodí do divadla nebo na divadlo. Do divadla, to znamená, že je pro ně návštěva divadla malým svátkem a není pro ně až příliš důležité, co se hraje. A na divadlo, to se chodí třeba na zájezdová pražská divadla, aby diváci viděli známé tváře. Naše město má početnou diváckou obec obou typů.
Zajímalo by mě, jestli snaha zřídit ve Frýdku-Místku divadlo byl i důvod, proč jste šel do politiky a stal se zastupitelem.
Na prvním místě byl zájem o kulturu. Jako zastupitel jsem působil v letech 1998 až 2002 a nyní jsme byli zvoleni podruhé. Podařilo se mi prosadit rekonstrukci Vlasti a možná to šlo trochu na úkor našeho divadla. Plánovali jsme v roce 2000 z nynějšího Sokolíku vytvořit zábavní centrum, kam by lidé chodili nejen do divadla, ale venku by mohli provozovat po celý rok aktivity na hřištích, pikniky a podobně. Tento můj projekt byl schválen školskou a kulturní komisí a doporučen radě k realizaci. Bylo však nutné řešit Vlast. Ta dostala přednost.
Divadlo jsme probrali podrobně. Podívejme se na nyní na město. Máte tady oblíbená místa? Kam si rád zajdete?
Chodíme s manželkou na pravidelné vycházky kolem řeky až k sídlišti Riviéra anebo druhým směrem až do Sviadnova. Mám rád i okolí Olešné a Štandl. Jen mě trápí, jak vypadá Místecký les.
Přál byste si jej změnit?
Určitě. Jako kluk jsem bydlel v dnešní Palkovické ulici a do Místeckého lesa jsme to měli kousek. V 50. letech tam chodil na procházky snad celý Místek. Pamatuji si na procházky po nádherných alejích, které končily u Žurkovy restaurace. V roce 1957 vichřice les poničila, popadaly stovky stromů a nikdo to už nedal do pořádku. I proto tam přišli vojáci, postavila se kasárna a les byl veřejnosti nepřístupný. Předloni jsem se byl lesem projít. Je to katastrofa, všechno je zničené. To je velká škoda a přál bych si, kdyby se podařilo Místecký les znovu oživit.
Profil
Jan Krulikovský se narodil 28. března 1942 v rodině krejčovského mistra a poštovní úřednice. Vystudoval Pedagogický institut v Ostravě. Vyučoval na učilišti Třineckých železáren a v letech 1966 až 1971 vedl podnikové školství v textilce Slezan. Později působil v Závodním klubu Slezan, v družstvech Jednota a Stolaři a čalouníci ve Frýdku-Místku. Učit začal znovu až v roce 1982. V roce 1990 byl zvolen místopředsedou Okresního národního výboru ve Frýdku-Místku, poté až do roku 1995 pracoval na školském úřadu. V roce 2001 se stal ředitelem Národního domů a po odchodu do důchodu v roce 2003 učil na místeckém gymnáziu. Je zastupitelem za Nezávislé.
V roce 1966 založil Divadlo DUO a je jeho uměleckým vedoucím. Režíruje, píše hry, dělá výpravy. Zároveň zorganizoval více než 100 krajských přehlídek a festivalů loutkového a ochotnického divadla.