V Místku podobně jako v sousedním slezském Frýdku existovala řada výrobců a úpravců textilu, např. mechanická tkalcovna, bělidlo, úpravna a přádelna bavlny Johann Elzer, který v roce 1913 zaměstnával 600 pracovníků. Přádelna, tkalcovna, barvírna a úpravna Artur Lemberger měla v roce 1902 celkem 550 zaměstnanců, výroba bavlněného, lněného a vlněného zboží Johann Schnitzer und Söhne (85 zaměstnanců v roce 1900), mechanická tkalcovna, bělidlo a úpravna bavlněného zboží Karl Herlicka (cca 240 zaměstnanců v r. 1900), továrna na bavlněné zboží, bělidlo a úpravna Johann Czajanek (230 zaměstnanců v r. 1913), tkalcovna lněného a bavlněného zboží, prodej textilního zboží Albert a Františka Šlapetovi (200 zaměstnanců), tkalcovna bavlny, přádelna lnu, barvírna, bělidlo a úpravna Adolf Landsberger (původně fa. J. Schabensky a H. Burka, 560 zaměstnanců), tkalcovna a úpravna Oskar Landsberger, mechanická tkalcovna Rudolf Tauschmann (100 zaměstnanců), tkalcovna bavlny Johann a Salomon Tauber (250 zaměstnanců), tkalcovna Ignatz Tauber junior, mechanická tkalcovna, bělidlo a úpravna František A. & E. Geiringer.
V roce 1902 existovalo v Místku dalších šest malých tkalcoven a výroben bavlněného zboží (např. František Herber), tři barvírny, o pár let později k nim přibyly výrobna bavlněné vaty a niťárna (1911).
Pivovar, likérka a pily
Pivo až do roku 1927 vařil měšťanský pivovar, který si včetně sladovny pronajali podnikatel Arnošt Čupík a sládek Adolf Grossmann. Továrnu na likéry a ovocné šťávy, hospodářský lihovar, konzervárnu ovoce a zeleniny a sklad vedla firma Hermann Löw na Koloredově (50 zaměstnanců v r. 1900). Pilu a továrnu na okna a dveře vlastnil Ludwig Rundt (100 zaměstnanců), papírnu M. Lustig, parní pilu ve Sviadnově Jan Jaterka, parní cihelnu vlastnil Johann Elzer, menší cihelnu Johann Skatula, továrnu na pilníky Johann Rumpal (110 zaměstnanců), strojírnu J. Stolář (cca 20 zaměstnanců) a vše doplňovala městská plynárna, která byla v provozu od roku 1899.
Pestrý přehled živností V Místku působili advokáti JUDr. Jan Peter a JUDr. Alex Řeha, stavební podobu města silně ovlivnili stavitelé František Pecháč, Josef Rohan, Dominik Benesch, Hermann Ripper, Jan Klema a zejména mladí architekti Čestmír a Lubomír Šlapetovi a Jaro Čermák.
Knihtiskárnu vedl Heinrich Novosad, obchod knihami a papírenským zbožím Emil Šlapeta. Pohřebnictví provozoval Ferdinand Sedlaczek, potřeby pro domácnost a galanterní zboží vedl Anton Fränk, zámečnictví Franz Weselý, umělecké klempířství Josef Růžička, koně podkovával Adolf Staněček, pokoje maloval Karl Schulz, truhlářství a stolařství měl Josef Schefczik. Komíny vymetal Josef Kaplan, o dopravu zboží povozem se postaral Jan Šuleř, drogistické zboží vedl Josef Dombrovský, Antonín Sedlář zase kamnářství a Leopold Kalmus prodával boty.
Jak vypadaly reklamy
Dobové reklamy byly velmi půvabné, např. „Antonín Hrdý, hodinář a zlatník v Místku, odporučuje ctěnému obecenstvu hodiny kyvadlové vlastní i tovární výroby, francouzské, černolesské a budíčky všelikých druhů, hodinky kapesní pro pány a dámy…“
Holič a kadeřník Jan Navrátil v Místku na náměstí v roce 1894 nabízel také hojný výběr voňavek a ručil za příjemnou, vlídnou a řádnou obsluhu v každém ohledu. Punčochy, svetry, dámské kostýmy, módní prádlo a pletené zboží nabízela Milada Berová v roce 1935 v rožním domě mezi Národní záložnou místeckou a místeckou spořitelnou. Textilie, konfekce a výbavu pro nevěsty prodával v roce 1938 v podloubí na místeckém náměstí Vilém Sládeček. Nedaleká firma Františka Rožnovského spolehlivě a odborně vyčistila a zabarvila šaty, látky a záclony.
Na sladkosti do Želibora
V místě pozdější Landovy drogerie sídlila Česká průmyslová banka, po levé straně bylo malé zámečnictví a větší obchod Paula Prońa, který prodával německé, francouzské, anglické a brněnské látky, konfekci a dokonce i uniformy, kousek dál prodával v roce 1898 víno Richard Chvostek, za kašnou byl hostinec a obchod O. Matyka a Leopolda Zelenky. V domě měšťana Donáta na místeckém náměstí existoval již na konci minulého století hostinec U Korbasů. Vedle Donátova hostince v domě rodiny Landsbergrů za první republiky měl svou ordinaci MUDr. Otto Landsberger. Pod podloubím téhož domu bylo cukrářství Antonie Želiborové, místními pojmenované výstižně a krátce „Želibor“.
Další v řadě domů na východní straně místeckého náměstí skrýval v levé části pekařství Emila Šebesty, v pravé polovině nabízel výrobky uzenář Lubomír Lysek. V dalším domě směrem k místecké spořitelně byl obchod elektro – radio – jízdní kola. Pro součástky ke kolům se tehdy chodilo k „Rajdům”, podle jména majitele obchodu. Ozdobný empírový porter s výkladcem zdobil sousední lékárnu židovského magistra Jindřicha Wolfa, další dům v řadě zase patřil generálu Mohylovi, v přízemí bylo holičství a kadeřnictví Luc Senk a v patře ordinoval doktor Stolek. Poslední dům této strany náměstí nabízel mimo jiné starožitnosti v obchodě pana Žitného a elektrovýrobky ve firmě Hlavatých.
Flegr prodával kůže a látky
Přes roh ve směru do Štursovy ulice vyrostla moderní Baťova prodejna obuvi. Dům na nároží Štursovy ulice tvořil původní Landovu drogerii U černého psa. Za první republiky bylo jeho podloubí ještě zazděno.
Hned na roku na další straně náměstí sídlila malá drogerie. V sousedním domě František Flegr prodával kůže a nábytkové látky, brašnářské potřeby, opravoval sedla, kožené oděvy a čalouněný nábytek a prodával také hnací řemeny. V druhé polovině domu prodával Ludvík Kořínek v „domě vkusu a módy“ dámskou a pánskou konfekci. Pozdější dům s restaurací U Františka vlastnil pivovarník Grossmann. V přízemí Grossmannova domu bylo Neuherovo uzenářství. „Pro cukrovinky do Pralinky“ zvala dobová reklama do nárožního domu, který byl zbořen v roce 1958 (podle data na fotografiích v muzeu až o čtyři roky později). Za Pralinkou na začátku dnešní Tržní ulice stálo až do roku 1926 nevzhledné Blaškeho sklenářství. Sklenářství přiléhalo ke knihkupectví Lva Bílka. Blaške pak dostal náhradou dům přímo na náměstí, ve kterém později působila cukrárna. Naproti tomu Bílkovo knihkupectví se mohlo konečně otevřít výlohou do hlavní ulice.
U Blechtů vzniklo řeznictví
Za Bílkovým knihkupectvím bylo v podloubí několik textilních prodejen, které nemohly konkurovat velkému modernímu obchodu Richarda Kapka. Prodávala zde rozvětvená a velmi pracovitá rodina živnostníků Sládečků, v č. p. 25 prodávala textil paní Friedlová, později vzniklo u Blechtů řeznictví, v sousedním domě zase textilní prodejna Bedřicha Bučka, ve které se prodávaly klobouky, košile, límce, pánské a dámské látky. Prodejna vynikala bohatým sortimentem, nízkými cenami a vzornou obsluhou. V domě č. p. 27 fungovalo železářství Antonína Baiera, příslušníka smíšené česko-německé rodiny. Ovšem tehdy ještě panovaly mezi obchodníky české, německé a židovské národnosti vesměs korektní vztahy.
V domě Ludvíka Bašisty č. 28 sídlil velkoobchod s vínem, obchod koloniální, semeny a zemědělskými plodinami ve velké i malém. V sousedním domě byl ubytovací hostinec Rudolfa Haase (zřízen 1907). Konkurenci měl až v Benešově třídě v podobě hoteliéra Golasika, majitele hotelu Přerov.
Kapek měl obchodní dům
Za dům vkusu a elegance byl tehdy považován obchodní dům Richarda Kapka, proslavený látkami a rozličným textilním zbožím. Reklamu tehdejší obchodníci považovali za důležitého pomocníka v obchodě. Reklamní poutače frýdeckých a místeckých obchodníků za první republiky vynikaly střízlivostí. Nejnápaditější reklamu používal právě Richard Kapek: „Místek přístavem v dokách firmy Kapek. Ano. A lodě s nákladem přistály již. Přivezly to bílé zlato – úsměv žen, nádherné damašky, véby, ručníky, ubrusy. Proto vzhůru na – Týden Hospodyněk. Dům vkusu a láce – Richard Kapek,“ zněla jedna z jeho reklam. V roce 1930 navrhli bratři Lubomír a Čestmír Šlapetové na místeckém náměstí velkorysou přestavbu obchodního domu Richarda Kapka, která se bohužel nerealizovala. Na konci dlouhého podloubí byla ještě trafika a papírnictví Gustava Petra, krámek s textilem obchodníka Saforka a nakonec proslavená putyka Lancer, ve které se scházeli nezaměstnaní i pochybné trosky lidské existence.
Na poslední severní straně náměstí na nároží dnešní ulice J. V. Sládka sídlil obchod suknem Františka Nohela, který vedl i bohatý sortiment dámských kabelek. Ve vedlejším domě 46 prodával hračky obchodník Jaroslav Flanderka, vedl také velkoobchod koloniálním a lahůdkářským zbožím, prodával víno, likéry, konzervy i čerstvé ovoce. Sousední obchod patřil zase místeckému obchodníkovi Neherovi, v patře úřadovala hasičská pojišťovna. A v posledním domě této strany náměstí sídlila Česká průmyslová banka.
Desítky odrůd brambor
Na místeckém náměstí se také konaly pravidelné trhy, na kterých jste v období před 1. světovou válkou mohli zakoupit dnes již neznámé odrůdy brambor, např. oneidy, obrovské růžovky, slonovky, karfiol pozdní frankfurtský, modrý obrovský, žlutý panský, imperátor, kulatý, plavý a magnum bonum. Nejvíce odrůd brambor nabízel sedlák Pardubický ze Skalice u Frýdku – perla, kulatý a bílý, Reliance hydney cattles, Suttonův bílý, Schnneflocke, Kníže volenec, bílý s červeným nádechem, Herkules, žlutý, ke krmení, Richtrovy sněženky, Acme, bílý, Silverskin, jemný, early, rose, ranný, alma, Boffalo Bill, nový, americký, a další. Naši předkové naštěstí nezažili globalizaci ve všem a neznali kouzlo akcí v hypermarketech… (Jaromír a Jiřina Poláškovi)