Narodila jste se v nedalekém Frenštátu pod Radhoštěm, v Ostravě jste ale studovala. Jaké máte vzpomínky na naše město?
Jako malá holka jsem jezdila s rodiči do Ostravy velmi často, na nákupy i na výlety. Protože jsem vyrůstala prakticky nedaleko – ve Frenštátu, mohla jsem do Ostravy dojíždět na večerní konzervatoř k profesoru Josefovi Fryščákovi. Od roku 1983 byl mým prvním učitelem zpěvu a moc ráda na něj vzpomínám. Potkali jsme se znovu před pár lety. Pozval jej televizní štáb na natáčení a byla jsem moc a moc ráda, že jsme se mohli vidět a popovídat. Je to úžasný učitel zpěvu. Díky němu mám dobré hlasové základy a moc mu za to děkuji.
V Ostravě koncertujete hodně často už od svých začátků. Jak se vám v Ostravě zpívá?
Máte pravdu, zpívám v Ostravě každý rok, možná každý druhý rok. Jsem tady ze svých koncertních turné nejčastěji. Zdejší koncerty jsou specifické tím, že přibližně polovina z mé velké rodiny, která je rozeseta snad po celé Moravě, přijede na ostravský koncert. Třetinu sálu tvoří má rodina, mi kamarádi, spolužáci a rodiny spolužáků. Atmosféra je pak samozřejmě jiná, než když vystupuji někde v Čechách. Přiznám se ale, že mám na ostravských koncertech daleko větší trému právě kvůli rodině a známým. Když člověk zpívá před svými, pociťuje vždycky větší zodpovědnost.
Vaše kariéra se mohla vyvíjet úplně jinak. Prý jste byla dobrou lyžařkou.
Od páté třídy jsem navštěvovala sportovní lyžařskou školuk, na které trénoval například olympijský vítěz Jiří Raška. Běhala jsem na lyžích a reprezentovala jsem severní Moravu. Dostala jsem se dokonce mezi pět nejlepších běžkyň na lyžích v mladších dorostenkách
Bavilo vás pak vyrazit si na běžky rekreačně na beskydské hřebeny?
Během lyžařské školy určitě ne. Tam jsme vyráželi na hory denně, dokonce i ve dnech, kdy nebyl sníh. Dostávali jsme fyzicky hodně zabrat. Ale dodnes lyžuji velmi ráda, hlavně ale na svazích, dnes mě baví více sjezdové lyžování než běžky, na kterých jezdím opravdu jen výjimečně.
Máte jako lyžařka nějaké oblíbené místo?
Jezdíme spíše do zahraničí. Má to svůj důvod. Před léty jsme lyžovali i v Jeseníkách a přestože jsem já i Artur byli zakuklení a měli helmy, chodili za mnou fandové, dokonce mě zastavovali kvůli podpisu uprostřed svahu. Stávali jsme se středem pozornosti a neměli jsme žádný klid pro sebe. Proto raději jezdíme do ciziny, kde nás nikdo nepozná. Na Jeseníky mám i hezké vzpomínky. Ve větší skupince zpěváků jsme si vyrazili na Červenohorské sedlo a jako parta jsme se tam dobře bavili. Se mnou jel tehdy tříletý Artur a na Červenohorském sedle se naučil lyžovat.
Jak často jezdíte za rodinou do Frenštátu?
Příliš často bohužel ne. Snažím se za maminkou zatavit vždy, když jedu na koncert na Moravu, ale nemůžu tam trávit několik dní. Artur má přes týden školu, koncerty mívám o víkendu, takže to vyjde vždy jen na krátkou návštěvu.
V Ostravě zahajujete své nové turné. Znamená to, že všechny osobní problémy jsou už za vámi?
Moje osobní problémy skončily rozvodem, takže dnes jsem v jiné situaci. Manželství a rozvod byly největším kamenem úrazu. Každý rozvod člověk nějak prožije a ovlivní jej. Je to nepříjemná věc, obrovské zklamání. Já se rozváděla poprvé, proto jsem vše prožívala až moc emotivně, bolelo mě to a naštěstí je všechno špatné už za mnou. Mám pocit, že žádný rozvod nebyl, že nebylo ani žádné manželství, chtěla jsem to odsunout ze své hlavy, abych se netrápila. To se mi podařilo, i díky mé práci a lidem, které mám teď kolem sebe. Jsou úžasní, podporují mě, rozumíme si, jsme v kamarádském kruhu. Držíme pohromadě a v takové pohodě vznikaly písničky.
Co na koncertech zazpíváte?
Zazpívám novinky i starší písničky od Knoflíků lásky, přes Půlnoční smíření, Dva roky prázdnin, Nekonečná, Hej pane diskžokej. Hostem koncertu je Jarek Šimek, s kterým zazpíváme nový duet S tebou se neloučím. Lidé uvidí mou zcela novou kapelu, připravili jsme aranžmá, jehož součástí je i černé divadlo. Určitě se budou mít na co těšit. A musím říct, že jsem moc ráda, že premiéru našeho turné máme právě v Ostravě.
Kdo vám napsal nové písničky?
Mým hudebním producentem, skladatelem a textařem je Jarek Šimek, který napsal Heja heja, Děkuji vám andělové i další písničky včetně našeho společného duetu. Jarek je zároveň vynikající zpěvák. Všechny písničky točíme u něj ve studiu a musím říct, že při psaní písniček je doslova geniální. Obdivuji, jak je multifunkční, dokáže napsat skvělou muziku i skvělý text. Je hodně empatický a texty jsou opravdu o mně, a proto se mi dobře zpívají.
Nemyslíte si, že by bylo dobré mít na albu skladby více autorů, ať je pak cedéčko pestřejší?
Takhle to nevnímám. Každá písnička od Jarka je úplně jiná a Jarek na ni nepracuje nikdy úplně sám. Písnička vzniká společně s kapelou, která do toho vnáší své aranžmá, na písničkách se podílí rovněž frontman mé kapely Ondřej Gorčík. Takže písničky určitě nejsou podobné. Teď vydávám jedno CD se čtyřmi novinkami a různými remixy písničky Heja heja do různých dýdžejů. Na druhé CD, které vyjde před Vánoci možná zařadíme i písně jiných autorů. Většina ale bude zase od Jarka Šimka. Příliš se to neví, ale jeho písničky nejsou úplně nové a nevznikly v jednom období. Psal je šest let. Možná cítil, že přijde čas a bude jednou se mnou spolupracovat.