Andrew Urbiš: Ve tmě jsem omládl o deset let. Lépe vidím i slyším

 

Než jste začal s tmou, nabízel jste lidem uzamčení problémů.... .

Ano, to je pravda. Tuto metodu jsem se naučil při svém studijním pobytu v Číně a realizuji ji dodnes. Celá řada významných osobností zde má svůj zámek. Mám od nich mnoho referencí, že jim to pomohlo.

 

Jak to funguje v praxi?

Člověk, který chce vyřešit nějaký svůj problém, za mnou přijde, vyplní formulář, kde napíše, co chce vyřešit a také, kolik kroků tomu chce věnovat. Protože on si to musí odpracovat. Ty kroky si odchodí, já mu vyryji zámeček, on si je tam zamkne a obvykle je tím ten problém vyřešen.

 
Ty problémy tam tedy zůstávají navždy?

Ano. Já je vždy při úplňku posbírám a pálím je.
 

Jaké potíže tímto způsobem lidé řešívají?

Jsou to problémy psychické povahy. Nebo si třeba někdo přeje správně odmaturovat či složit zkoušky. Hodně zámečků patří významným celebritám z Prahy, které měly problémy s otěhotněním. Musím říct, že díky terapii, kterou tady podstoupily, dámy skutečně přišly do jiného stavu.

 
Dalším vašim krokem byl rozjezd polária.... .

Pan ředitel postavil polárium jako první v republice. Využil jsem toho a nastudoval v Číně spoustu zajímavých metod, jak zvyšovat odolnost organismu soustředěním energie proti zátěžovým situacím. Polárium se mi jevilo jako nejvhodnější.

 
Jak dlouho jste tam sám vydržel?

Osm minut a deset vteřin. Mohl jsem tam být i déle, ale už to ztrácelo smysl. Když jsem se dostal ven, bylo to naprosto úžasné. Zajímavé třeba bylo to, že cvičením i mrazem mi skoro přestal fungovat krevní oběh. Když mi po pokusu chtěli odebrat krev, tak nemohli, protože mi žádná netekla.

 
V současné době jste známý tím, že nabízíte pobyt ve tmě. Jak jste se dostal k této metodě?

Já jsem tuto problematiku studoval léta, už od dob studia na vysoké škole. Zjišťoval jsem si dlouhodobě informace vědců, že ve tmě skutečně regeneruje organismus. Ostatně je to stará osvědčená technika tibetských mnichů stará tisíce let. Hledal jsem systémy, co mohu udělat pro lidi, kteří jsou vyčerpaní prací. Začal jsem tedy dělat pokusy s tmou a když jsem viděl, že to funguje, pan ředitel postavil toto jediné profesionální pracoviště v celé republice. Ostatně letos na jaře jsem ve vile Mátma strávil padesát dnů a ověřil jsem si, že to má úžasné účinky na organismus.
 

Jaké konkrétně?

Snižuje to tlak i váhu. Snižuje to výskyt tukových částice v krvi a tím pobyt ve tmě mírní možnost výskytu infarktu či mozkových příhod. Vzhledem k tomu, že pouze ve tmě se vylučuje hormon mládí, celkově pobyt pomáhá organismu mládnout. Mi se třeba zlepšil zrak i sluch, zejména v oblasti vysokých tónů. Výrazně se mi zlepšila paměť. Byl jsme nabitý energií. A omládl tak o deset let.

 
Skutečně se tam hubne?

Ano, prokazatelně naši klienti během sedmidenního pobytu ve tmě zhubnou bez jakýchkoliv preparátů či omezování dva až sedm kilo.

 
A nenásleduje pak všem známý jo-jo efekt při návratu do běžného života?

Ne. Pobyt ve tmě má totiž významné dopady na psychiku. Klienti si tam vlastně řeší své životní problémy. Přejídání a obezita je právě znakem toho, že člověk má spoustu problémů. Když si je vyřeší ve tmě, obvykle pak už nemá potřebu dál řešit krizové situace jídlem. Samozřejmě pokud si pak na sebe navalí další problémy, přejídání se může vrátit.

 

Co vlastně lidé ve tmě dělají? Najdou se i nějaké kuriozity?

Děje se tam spousta zajímavých věcí. Třeba jeden akademický malíř namaloval za týden sto úžasných obrazů.

 
Jakou technikou?

Ovládá speciální techniku pro nevidomé, kterou sám vyvinul. Maluje se uhlem. Ve vile byl spisovatel, který během týdenního pobytu napsal skoro celou knihu pro děti. Přišel a řekl, že je v tvůrčí krizi a nedaří se mu. Ve tmě se ale nastartoval a psal. Měl jsem tady třeba i jednoho významného fotografa, který si přinesl tibetské mísy a hrál a pískal si. Lidé tam prostě dělají různé věci.

 

Stalo už se někdy, že klient pobyt nezvládnul a předčasně jej ukončil?

Jednou zde byl polský podnikatel. Při vstupním pohovoru a vyšetření tvrdil, že má bezchybné manželství, podnikání mu funguje, prostě život perfektní. A to bylo podezřelé. První den to bylo vše dobré. Na druhý den už ale měl odemknuto a chtěl jít okamžitě pryč. Říkal, že má milenku a že musí okamžitě domů vše vyřešit. Vysvětlil jsme mu, že teď má právě tu největší možnost to vyřešit sám bez vnějších vlivů. Takže nakonec zůstal.

 
Je něco, co jste si zásadního uvědomil vy ve tmě?

Padesát dnů bylo poměrně náročných. Řešil jsem si například své osobní dluhy. Ve tmě se totiž vybaví věci z dávné minulosti. Například já kdysi pokrýval kamarádovi střechu. Onemocněl jsem a nějaké drobnosti nedodělal. Bylo to před čtyřiceti lety, a mi se to tam vybavilo. Když jsem vylezl ven, koupil kvalitní flašku a donesl mu ji s tím, že to má za ten nedodělek.

 
Co na to říkal?

No divil se, pochopitelně.

 
Měl jste za těch padesát dnů krizi, kdy jste si myslel, že už to nezvládnete?

To myslím ne, protože jsem už zvyklý. Byl to můj čtvrtý pobyt. Na začátku to bylo složitější si zvyknout na vědomí, že tam budu tak dlouho, ale pak už to šlo.

 
Co vlastně lidé dělají v životě špatně, že potřebují takovou relaxaci?

Spěchají. Faktorů je spousta, ale obecně nedodržujeme biorytmy.  Já nejsem věřící, ale určitě se vyplatí dodržovat sedmý den jako odpočinkový. Nekoukat na televizi, neposlouchat rozhlas, nečíst. Já třeba i vypínám telefon. Nervová soustava pracuje v sedmidenním rytmu a jeden v týdnu tedy potřebuje regenerovat. Nesmí být zatěžována žádnými signály zvěnčí, a v tom je ten smysl pravidla přikázání z bible.
 

A co se týče stravování?

Tam je to složitější. O každého člověka je třeba, aby se stanovil jeho typ. Každý z nás je totiž jiný. Každému jinak funguje metabolismus. Každý z nás potřebuje jiný tip potravy. Z tohoto hlediska všeobecná doporučení typu jezte to a to je nesmyslné. Žil jsem půl roku na Novém Zélandu, kde jsem navštívil lékaře zabývající se tradiční čínskou medicínou. A ten mi po vyšetření doporučil nejíst kuřata. Nejím je již dvanáct let a můžou mi všichni stokrát říkat, že je toto maso zdravé, ale pro mne prostě není. Mimochodem, kuřecí maso z rychlochovů a velkochovů není zdravé maso. Když si ho vychováte doma nebo koupíte na farmě, kde ho chovají tradičním způsobem, tak ano. Ale jinak je to naprosto děsný šmejd.

 
Co tedy jíst?

Je strašně důležité, abychom požívali potraviny, které samy o sobě obsahují dostatek energie. Protože pak se člověk může velice snadno dostat do energetického deficitu.

 
Jak je poznám?

Je to ve velké míře dáno počtem stupňů zpracování potraviny. Čím více jich je, tím méně energie potravina má. Například dnes budu obědvat pohankovou kaši, a to jsou dva stupně zpracování - pohanka se oloupe ve mlýně a druhý stupeň  je ten, že si kaši uvařím. Jestliže si ale dáte kuře zapečené se sýrem, broskví a hranolky, tak to mi vstávají hrůzou vlasy na hlav. Na každý ten typ potraviny potřebuje organismus jiné enzymy na jejich zpracování. Jiné enzymy potřebujeme na maso, jiné na sýr, jiné na broskev a jiné na hranolky. Je tedy třeba jíst jednodruhová jídla. To neznamená, že nemám mít pestrou stravu. To rozhodně ne. Ale je lepší nedávat si to na talíř najednou.

 
Takže je dobré vynechávat přílohy?

Nikdy není dobré dávat dohromady mléčné výrobky s masem. To má výborně ošetřené židovská kuchyně. Z tohoto hlediska je naše svíčková nesmysl a hrůza pro organismus. Není dobré maso míchat se škroby. Buď jím maso a zeleninu nebo zeleninu s brambory či rýži.

 
Plánujete pro klienty lázní zase nějakou novinku?

Ne, já nic neplánuji. Vycházím z Taoismu. Číňané říkají, že kdo neočekává, není zklamán. Další jejich pořekadlo zní, že když člověk plánuje, bohové se smějí. Tím se řídím. Je totiž důležité přijímat život, jaký je a zpracovávat to, co přináší. Nyní mě čeká cesta do Tibetu a až se vrátím zpátky, uvidíme, co bude. (Pavla Fucimanová)

  

Životopis:

Do rastru: Alois Andrew Urbiš se narodil 28. srpna roku 1948 na Ostravici v rodině klempíře. Sám tuto profesi vykonával zhruba do svých 25 let. Poté vystudoval vysokou školu psychologie, řadu let pracoval ve vrcholových řídících funkcí. V určitém momentu jej ale tato práce přestala bavit. Pochopil, že jeho smysl života je někde jinde. Začal se věnovat studiu čínské medicícny. Studoval na Novém Zélandu a v Číně. Zařídil si soukromou praxi celostní medicíny v Beskydském rehabilitačním centru na Čeladné, kde působí dodnes. Je ženatý, má dva dospělé syny a pět vnoučat.