Jak jste se dostal k práci rozhodčího? Začínal jste jako hokejista?
Většina rozhodčích jsou bývalí hokejisté. Když se blíží konec kariéry, přichází určitý zlom a člověk se rozhoduje, co dělat dál a zda chce zůstat u hokeje. A možnost dělat rozhodčího je jedna z variant.
Pojďme k vaší hokejové kariéře. Předpokládám, že jste hrál za Frýdek-Místek.
Začínal jsem ve Frýdku-Místku, pak jsem odešel do Kopřivnice hrát extraligu dorostu. Mými spoluhráči byli například Pavel Kubina nebo Václav Varaďa. Po nějaké době jsem se vrátil do Frýdku-Místku a hrál tady druhou ligu. S aktivním hokejem jsem skončil po vojně a udělal si kurz rozhodčího. Díky přízni okolností a dobrému hodnocení jsem se poměrně rychle dostal až do extraligy, kde mám letos za sebou už 15 sezónu v naší nejvyšší hokejové soutěži.
Rozhodčí je často cílem nadávek hokejistů i fanoušků. Jak to snášíte?
To zjistíte velice rychle na začátku, jestli takové situace zvládnete. Ne každý má na to náturu. Začátky bývají opravdu krušné a není příjemné, když na vás někdo křičí. A v samotných počátcích se tak chovají i rodiče, když pískáte žákovský zápas. Časem takové věci přestanete vnímat. Prostě se od takových věcí musíte odříznout. Hokej je má láska a možná i díky tomu nevnímám negativní věci, které se občas objeví.
To jsou diváci. Avšak co děláte, když je vulgární hráč. Usměrníte jej?
Hokej je plný emocí a chování hráčů je hodně individuální. Ale někdy se hráč i při vypjatých emocích přijede zeptat slušně. Pokud tomu je však naopak, samozřejmě jako rozhodčí máme prostředky na to, abychom hráče usměrnili. Ale v prvé řadě jsme na ledě proto, abychom emoce zklidnili. Máme na to předsezónní semináře, kde nás na takové věci připravují. Školí nás lidé z byznysu okolo komunikace, sportovní psychologové. Navíc často míváme u sebe mikrofony a hráči si to dobře uvědomují. Takže od nějakých větších vulgarit je většinou odradí.
Platí v extralize pravidlo, že rozhodčí nepíská zápasy v regionu, kde žije? Jezdíte spíše do Čech?
Ne, pískám všude, hodně také ve Vítkovicích nebo i v Třinci. Jsme profesionálové a dnes jsme pod takovým drobnohledem, snímá nás několik desítek kamer, že rozhodčí nemůže dle mého názoru nic ovlivnit. Proto také pískám všechny zápasy, tedy i v regionu, kde žiji.
Mají týmy právo vetovat rozhodčí?
Mohou vetovat jednoho hlavního a dva čárové rozhodčí. Během roku smějí jména vetovaných rozhodčích měnit.
Vetovali i vás a co bylo důvodem?
Stalo se to i mi a stává se to prakticky všem rozhodčím. Důvodem přitom nemusí být špatný výkon. Někdy je to dokonce třeba jen o statistice. Týmy si řeknou, že když pískají někteří rozhodčí, tak se jim nedaří. Proto je vetují. Pak ale ta jména zase změní. Důvod týmy nemusí uvádět. Zásadně nad tím nikdy nepřemýšlím. Pro mě je důležité můj dobrý pocit z odpískaného zápasu a taky máme zpětnou vazbu v podobě hodnocení delegáta.
Stane se, že rozhodčí něco chybně odpíská a pak svůj výrok opraví?
Jsem čárový rozhodčí a řeším především technické přestupky, jako je postavení mimo hru, zakázané uvolnění nebo třeba když tým hraje s příliš mnoha hráči na ledové ploše. Když tady udělám chybu a uvědomím si, že to nebylo dobře, omluvím se hráčům nebo třeba i trenérům a pokud to jde, tak se moje chybné rozhodnutí vrátí zpět. Zažil jsem několikrát případy, kdy hlavní rozhodčí něco špatně zapískal, pak se poradil s kolegy a svůj výrok opravil. Chybu může udělat každý. Hokej je tak rychlý, že prostě něco nepostřehnete. A je fajn, že člověk přizná, že udělal chybu. Takový rozhodčí je pro mě frajer. Nejhorší je, když má někdo vysoké ego a svou chybu neuzná. To je špatně.
Chci se zeptat na ožehavou věc – na ovlivňování zápasů. Hodně se o tom mluví ve fotbale, jak rozhodčí berou peníze za to, aby pískali na rovinu. Hokej se v této rovině příliš nepropírá. Je opravdu tak čistý?
Za celou svou kariéru jsem se ani jednou nesetkal s tím, že by mi někdo nabízel nějaký úplatek nebo že by chtěl ovlivnit zápas. Nic takového se nestalo. Osobně si myslím, že hokej je daleko čistší oproti jiným sportům.
Letos jste pískal na mistrovství světa v Rusku. Jak se z extraligového rozhodčího stane mezinárodní rozhodčí?
Extraligový rozhodčí začne na mezinárodní scéně pískat nejprve zápasy mládežnických reprezentací a pak jde pomalu dál. Delegáti každého rozhodčího poměrně přísně hodnotí a kdo má dobré výsledky, může pískat vyšší věkovou kategorii a zápasy ve vyšších divizích. K tomu slouží mezinárodní licence. Mezinárodní hokejová federace pak rozhodčí s dobrým ratingem zve na lepší a lepší mezinárodní turnaje.
Kdy jste poprvé pískal na mistrovství světa?
V Bělorusku v roce 2014.
Má rozhodčí na světovém šampionátu více práce než v extralize?
Zkušenosti z extraligy jsou výborné. Mistrovství světa je oproti lize kvalitnější, hráči mají obrovskou rychlost, hrají ve velkém nasazení. A to i v týmech, které bojují o udržení. Tam hrají o vše. Takže i pro rozhodčího je mistrovství náročnější.
Které zápasy jste na mistrovství v Rusku pískal?
Letos celkem sedm zápasů, mezi nimi dvakrát utkání domácího Ruska. Měl jsem trochu smůlu, že jsem byl nasazen do české skupiny, kde jsem logicky nemohl pískat zápasy naší reprezentace a nebyla tak ani příležitost řídit zápasy TOP týmů, které nastoupily prosti sobě. Tady se vždy může rozhodčí ukázat a pak dostat další šanci v play-off. Tento rok jsem dostal čtvrtfinále Rusko-Německo jen jako náhradník, který musí být připraven, kdyby se někdo zranil. Loni jsem pískal čtvrtfinále v Ostravě Švédsko – Rusko a předloni v Minsku ve čtvrtfinále zápas Rusko – Francie.
Dají se srovnat jednotlivá mistrovství? Jsou v pořadatelských zemích rozdílné podmínky?
Kvalita zabezpečení a zázemí jde neustále nahoru. Servis v kabině je výborný, k dispozici je vždy posilovna, přípravna na rozcvičení i masér. Ostrava připravila šampionát perfektně, Moskva byla také výborná. Překvapilo mě ale, že Moskva příliš nežila hokejem, nikde nebyly žádné velké reklamy. Zato v Bělorusku a u nás jste našli upoutávku na hokej doslova na každé rohu. V Rusku mě trochu zklamalo, že zápasy jiných týmů než domácích nebyly vyprodané. Přitom se určitě po hokejové stránce bylo na co dívat. V tom byl oproti mistrovství u nás obrovský rozdíl.
Co děláte ve volnu mezi zápasy? Zajdete si do města nebo chodíte dívat na zápasy?
Chodím do posilovny, k fyzioterapeutovi nebo jen tak se projít. A protože mám regulérní zaměstnání, snažím se ve volnu pracovat. Letos jsem na mistrovství světa viděl jako divák jen úvodní zápas Česko – Rusko. Po pravdě, ve volnu hokej příliš nevyhledávám a snažím se od něj si spíše odpočinout.
Neříkejte, že nesledujete hokej ve Frýdku-Místku.
Letos jsem jej sledoval opravdu hodně. Navštívil jsem spoustu zápasů, jenže ne jako divák, ale jako supervizor, tedy delegát. Hodnotil jsem výkony především mladých rozhodčích, a snažil se být jejich mentorem. Moc se mi líbila atmosféra v hale Polárka. Hrál se tady pěkný hokej, který nalákal spoustu lidí. Nicméně já moc hokej nesleduji jako divák. Za ty roky, co dělám rozhodčího, sleduji hokejový zápas jinou optikou. Musím se soustředit na jiné věci, na to, co se děje na ledové ploše a ty pak s rozhodčími v šatně po zápase rozebrat. Takže kolikrát si uvědomím, že ani nevím, jaký byl konečný výsledek.
Prozraďte, co je vaším zaměstnáním a jak dokážete práci skloubit s hokejem, když musíte pískat zápasy i během týdne.
Jsem ředitelem české pobočky společnosti Imet, která má centrálu v Bratislavě. Zabýváme se prodejem ložisek a náhradních dílů pro hutě a strojírenské podniky. Skloubit práci s hokejem se mi daří poměrně dobře. Musím však zajistit, aby ve firmě vše fungovalo jak má a plnit si veškeré povinnosti. Když jedu pískat do Čech, domluvím si cestou obchodní schůzky a často pozvu své obchodní partnery na hokej. Hodně z nich se kolem hokeje pohybuje, takže máme společné téma. Krásně tak vše propojím. Je to sice náročné, ale daleko více trpí moje rodina, protože jsem buď v práci, nebo na hokeji. Naštěstí mám tolerantní manželku, která je také sportovec a dodnes hraje aktivně házenou, takže těmto věcem jako člověk se sportovní duší rozumí a navíc mi ohromně fandí. Za to jí patří velké poděkování.
profil
Vít Lederer se narodil 11. dubna 1976 ve Frýdku-Místku. Jako čárový rozhodčí působí v české extralize od roku 2001. Odpískal 565 zápasů včetně třinácti finálových. Nechyběl ani u kuriózních zápasů v roce 2010 mezi Zlínem a Spartou Praha, kdy rozhodčí udělili rekordních 439 trestných minut, anebo u nejdelšího zápasu extraligy mezi Českými Budějovicemi a Vítkovicemi v roce 2013, kdy padl rozhodující gól až ve 114. minutě. Za sezonu 2013/2014 získal Křišťálovou píšťalku jako nejlepší rozhodčí extraligy. Třikrát rozhodoval zápasy mistrovství světa hokejistů do 18 let, dvakrát do 20 let a mistrovství světa kategorie A v letech 2014 až 2016.
