Jak jsi se vlastně dostal k filmu? Studoval jsi přece ekonomii?
„To je pravda, ale hned vedle kolejí jsme měli meku klubového hnutí, žižkovské kino Aero. Během studií vzniklo nejedno přátelství. Když jsem se vrátil do rodného města, tak se právě rozhodovalo o budoucnosti kina Vlast. Ve Frýdku-Místku fungoval vždy a docela úspěšně filmový klub, přišlo mi přirozené na tuto tradici navázat. Dnes již mohu říct, že mimo další přínosné aktivity, které ve Vlasti probíhají, byl můj pocit správný.“
V době, kdy se ruší jedno kino za druhým, docela odvaha… .
„Je fakt, že zlatá éra filmu je za námi. Na druhou stranu, náš filmový klub patří k těm agilnějším a s diváckým ohlasem můžeme být stále spokojeni. Myslím si, že je morální povinností každého města, udržet si určité kulturní aktivity. Tak jako je společenskou samozřejmostí systematicky podporovat muzeum, nebo koncertní sál, mělo by se dbát i na kina, zejména pak ta klubová, ve kterých se divák dočká i jisté nadhodnoty, jako jsou odborné úvody, besedy nebo jiné doprovodné akce a jejich dramaturgie má hlubší smysl. V republice stále funguje na 130 takových filmových klubů.“
A ty jsi předseda jejich asociace.
„Přesně tak. Do vedení jsem byl zvolen loni na podzim. Asociace českých filmových klubů je velmi záslužná občanská iniciativa, naší snahou je metodicky podporovat právě filmové kluby, kultivovat filmového diváka, přinášet do distribuce zásadní filmová díla, přiblížit film studentům na středních školách a jednou s nejdůležitějších aktivit je pak unikátní Letní filmová škola, festival, který se již po 34. koná v Uherském Hradišti.“
Filmový klub funguje dobře. Ale to není všechno. Ještě je tady jeden dům… .
„Ano, Dům Pod Svícnem. Tady po mém návratu se studií všechno začalo. Po rekonstrukci jsme otevřeli antikvariát s malou kavárničku. Akademický sochař Željko Delič dostal nápad vystavovat ve výkladech, až později jsme zkolaudovali další prostory pro instalace a s trochou nadsázky jsme se začali nazývat Galerie Pod Svícnem. Musím říct, že jsem docela pyšný na to, že se nám daří už osmým rokem galerii, kterou dotujeme zejména z vlastních prostředků, udržovat na jisté úrovni. Můžeme si dovolit dramaturgickou nezávislost. Daří se to hlavně díky naší kurátorce Dagmar Čaplyginové, která bez nároků na honorář, drží galerii zejména kvalitativně nad vodou. Díky tomu zde mohou vystavovat i zajímaví začínající umělci, kteří by třeba jinde prostor nedostali. Jsou jich už desítky a to je moc dobře.“
A pak taky přišel na svět jeden festival. Není toho už trochu moc?
„Myslím, že ne. Všechny tyto aktivity vznikají jen díky podpoře a nasazení mnoha lidí. Je jasné, že se musím i něčím živit, takže vedle těchto aktivit mám i malou firmu. Antikvariát, galerie nebo dramaturgie klubového kina na uživení nejsou.“
A co ten festival?
„Sweetsen fest? To je příběh sám pro sebe, navštěvují ho tisíce diváků, ale ztráty z minulých let jsme se ještě nezbavili…. Přesto se má stále čile k světu. Je to téměř učebnicový příklad toho, jak může fungovat občanská společnost. Akce vznikla naprosto přirozeně, nikdo ji nenaplánoval. Sweetsen fest, který se snaží mapovat frýdecko-místeckou scénu, je celorepublikovým fenoménem. Účinkující, kterých máme v našem městě několik desítek, vystupují bez nároku na honorář a tím pádem může být i vstupné pro diváky zdarma. Vydáváme každoročně CD, které propaguje nejenom hudebníky, ale i naše město jako celek. Jsem rád, že si po letech aktivita získala i systematickou podporu města a dalších institucí.“
Začínající kapely? Nemáte strach z nízké úrovně jejich hraní?
„Myslím, že toho se obávat nemusíme. Frýdek-Místek má velmi silné kulturní podhoubí. Na pódium ale nepustíme úplně každého. Zájem je tak velký, že už to ani technicky není možné. Myslím si, že můžu s klidným svědomím prohlásit, že se na festivalu ještě neobjevila skupina, která by lidi aspoň trochu nezaujala.“
Jenže Frýdek-Místek je malý rybníček. Neobjevují se tam stále ti samí muzikanti?
„To je právě ten předsudek, který se pokoušíme překonat. Každoročně vznikají v našem městě nové kapely, objevují se noví mladí umělci, druhou scénu má pod patronátem hudební klub Stoun, který dost systematicky mapuje nové talenty. Každoročně nás překvapí něco nového. Diváky i hudebníky ale spojuje právě možnost zahrát si společně, třeba i ve stejné sestavě, ale doma, před domácím publikem. Myslím, že nikomu nevadí, že uvidí každoročně např. Tomáše Kočka, RK 130, Downbelow nebo Prouzu.“
A nějaké skutečně známé hvězdy zvát nechceš?
„Máme svoje, právě jsem některé z nich jmenoval. Nemáme ambice mít největší pódium nebo největší hvězdy. O to na festivale vůbec nejde, zakládáme si na tom, že je to náš festival, na kterém mohou místní skupiny ukázat, co umí. Atmosféra, to je podstata celé věci. Je dobře, že jdeme přes různé žánry od hip-hopu přes jazz až po folk-rock, že akce není jednobarevná. Každoročně probíhá i sbírka na podporu humanitární organizace ADRA. A lidé se na festival naučili chodit, troufám si říct, že je to jedna z nejnavštěvovanějších akcí ve městě.“
Takže to je filmový klub, galerie a festival, ze kterého výdělky nečiší. Dá se říct, že jsi vlastně takový místní kulturní mecenáš?
(Smích) „Tak takto bych se rozhodně nenazval. Město Frýdek-Místek mám ale opravdu rád. Když se na místeckém náměstí odehrával letošní májový happening a okna mého strýce fotografa Ivana Korče se proměnily v živý orloj, tak jsem při jeho sledování litoval že jsem přes svůj slib nebyl jedním z apoštolů. Jednoduše jsem to nestihnul. Možná právě tyto zdánlivě nepodstatné věci jsou pro mě a můj vztah k městu nejdůležitější. Věřím, že příští rok dostanu možnost to napravit…“
Ne, vážně, pro kulturu zde dělá tolik jen málo lidí. Navíc skoro zdarma…. .
„Peníze nejsou všechno. Pro mě je zásadní, aby projekty, u jejichž vzniku jsem také stál, neztrácely hodnotu. Aby si zachovaly svůj obsah, nevyhořely. Někdo si staví panelové pomníky, jiný si své sny plní jinak.“
A máš vůbec čas si aspoň občas zapařit? Pobavit se s přáteli třeba až do rána?
„Čím dál méně a to mě pěkně štve. Ale když to pak vyjde, stojí to za to!“
Petr Korč se narodil v roce 1976 ve Frýdku-Místku. Vystudoval ekonomii v Praze. Nyní je předsedou Asociace českých filmových klubů, provozuje filmový klub v kině Vlast, Antikvariát a galerii Pod Svícnem, spoluorganizuje hudební a divadelní festival Sweetsen fest a podniká. Od svého návratu do Frýdku-Místku žije s přítelkyní, stále svobodný. Je bezdětný, ale jak sám řekl, potomek je jen otázkou času. Brzkého. Stál u zrodu petic S komunisty dále ne a proti stavbě Kauflandu v Památkové zóně Frýdek.
