Ve Frýdku-Místku začala vaše fotbalová kariéra. Ale pokud se nepletu, za žáky jste nenastupoval jako brankář. Na jakém postu jste hrával?
Začínal jsem jako hráč v poli, tuším, že jako pravý bek. Mladší kluky to táhne do pole, chtějí střílet góly a být slavnými střelci.
Pamatujete si, kdy jste se poprvé postavil do branky?
Hráli jsme turnaj v hale a trenér Tomáš Chlebek mě postavil do brány. Řekl, že to bude na chvilku, a já už v bráně zůstal.
Jak vám to tehdy jako brankáři šlo?
Šlo mi to docela dobře. Hned na prvním turnaji jsem byl vyhlášený nejlepším brankářem. Bylo to asi tím, že jsem jako jeden z mála neměl strach z balónu, možná mi trochu chyběl pud sebezáchovy. Je možné, že to byl ten důvod, proč se mi v bráně už od začátku dařilo.
Nelitoval jste někdy, že nehrajete na jiném postu, že nemůžete střílet branky?
Ne, opravdu jsem toho nikdy nelitoval. Když vidím, kolik toho v dnešní době kluci naběhají… To bych asi nevydržel, k běhání žádný velký vztah nemám.
Co se vám po letech vybaví, když zavzpomínáte na své začátky?
Pamatuji si na skvělou partu, měli jsme výborného trenéra Tomáš Chlebka. Určitě jsem ve Frýdku-Místku hodně podchytil. Brzy jsem ale šel do Vítkovic, kde jsem natrefil také na vynikajícího trenéra Jindřicha Kušníra. Už jsme byli ve věku, kdy se začínají objevovat i jiné zájmy, On nás dokázal stmelit, vytvořil výborný soudržný tým. Trávili jsme s ním hodně času, dalo by se říct, že nás vychovával. Hodně kluků z našeho týmu zůstalo u fotbalu, byť třeba ne na té nejvyšší úrovni. I to svědčí o dobré trenérské práci.
Jak často se dostanete do Frýdku-Místku?
Ve Frýdku-Místku mám tetu, rodiče bydlí v nedaleké Dobré, takže sem jezdím docela často. Nedávno jsem se v Chlebovicích zúčastnil setkání našeho žákovského válcovenského týmu.
Hlásili se k vám před zápasem reprezentace v Ostravě bývalí válcovenští spoluhráči?
Přihlásilo se hodně známých, sháněl jsem pro ně vstupenky na zápas se Srbskem. Dokonce jsem chodil za spoluhráči, zda jim nezůstaly nějaké volné vstupenky. Nakonec jsem rozdal snad 50 vstupenek. Po zápase jsem se potkal i s trenérem Tomáše Chlebkem.
Když jste hrával za Vítkovice, chodilo na druholigové zápasy jen pár stovek lidí. Teď byl stejný stadion na zápas se Srbskem vyprodaný. Neměl jste trému?
Nostalgické pocity jsem zažíval, když jsme přijeli na stadion na první trénink. Stadion je zmodernizovaný, ale šatnu jsem poznal, byla téměř stejná, jako když jsem hrál za Vítkovice. Je pravdou, že na Vítkovice moc diváků nechodilo, snad tři sta lidí. Na zaplněném stadionu jsem nervózní nebyl. Na větší stadiony jsem přece jen už trochu zvyklý a nerozklepu se. Cítil jsem ale skvělou atmosféru, moc jsem si to užil.
Blíží se Vánoce, proto by mě zajímalo, jakou představu o dárcích jste měl jako kluk. Co vám udělalo největší radost?
Dostával jsem často sportovní věci, z těch jsem měl radost. Pod stromečkem jsem jednou měl dokonce dres Dominika Haška. Pamatuji si však na jeden vysněný dárek. Když jsem byl mladší, začínaly počítače. A my jeden dostali. Měli jsme s bráchou obrovskou radost, tehdy to byl jeden z prvních počítačů, které se mezi kluky objevily. V každé volné chvilce jsme na něm hráli hry.
Zůstalo vám to dodnes? Hrajete na počítači hry?
Na počítači ne, ale hodně jsem hrál hry na playstation. Teď mám osmiměsíční dcerku, takže mám postaráno o trochu jinou zábavu. Takže doma mi playstation jen leží. Hry si zahraji hlavně na soustředěních.
Už víte, co dceři koupíte na Vánoce?
Těžko říct, asi Vánoce jako takové ještě vnímat nebude. Dárky ale určitě dostane. Budeme spolu jako rodina, jsou to naše první společné Vánoce. Jsem moc zvědavý, jaké budou, a hodně se na ně těším. Určitě si je užijeme.
Budete dbát o Vánocích na životosprávu nebo trochu zhřešíte?
Určitě si dám kapra se salátem, bez toho by ani nebyly Vánoce. Pár dnů o Vánocích se nehlídám, ale týden před přípravou se už snažím jíst zdravě a začínám se více hýbat.
Prozradíte, zda budete vánoční svátky trávit v České republice nebo Basileji?
Máme s manželkou byt v Praze, jenže ten zrovna prochází rekonstrukcí, takže vánoční svátky strávíme v Basileji.
Profil
Tomáš Vaclík se narodil 29. března 1989 v Ostravě. Dětství prožil ve Frýdku-Místku, kde začal hrát fotbal. Nedříve nastupoval jako obránce. Trenér Tomáš Chlebek z něj udělal brankáře. S žákovským týmem Válcoven plechu vyhrál Tomáš Vaclík mezinárodní turnaj ve Francii. Z Frýdku-Místku přestoupil do Vítkovic, později chytal za Viktorii Žižkov, Spartu Prahu a od roku 2014 je brankářem švýcarské Basileje. S tímto týmem si zahrál i Ligu mistrů. Od roku 2012 chytá za českou reprezentaci, za níž doposud odehrál pět zápasů.