Hlavní disciplínou Zdeňka Kece byly závody v rallye. Dosáhl vynikajících výsledků v závodech mistrovství Evropy, přestože mohl nastupovat jen k těm, které se konaly v tehdejších socialistických zemích. Příležitostně se účastnil i závodů na okruzích. Na Velké ceně Brna v roce 1972 k jeho soupeřům patřili Niki Lauda, Jochem Mass a Harald Ertl.
František Šťastný záviděl aerodynamický bicykl
Sportovní kariéra pražského rodáka Zdeňka Kece (1926 – 1999) začala na velodromu. Závodil na dráze a dokonce se utkal s Františkem Šťastným, motocyklovou legendou, který začínal rovněž jako cyklista. „Manžel mi vyprávěl, že mu Franta Šťastný záviděl jeho aerodynamické kolo. Sám měl horší typ. Nakonec se z nich stali přátelé a navštěvovali jsme se prakticky až do manželovy smrti v roce 1999,“ zavzpomínala Marie Kecová.
Přišel o pilotní průkaz
Mladého cyklistu lákalo ještě jedno sportovní odvětví – sportovní létání. Absolvoval letecký výcvik, získal pilotní průkaz a věnoval se tomuto koníčku. Jenže začátkem 50. let několik letců emigrovalo na Západ tak, že uletěli se svými letadly. Zdeněk Kec pocházel z rodiny živnostníků, proto jej vyhodnotili jako nedůvěryhodnou osobu a z obavy, že udělá něco podobného, mu odebrali pilotní průkaz. S létáním byl konec.
Autoškola byla jeho osud
Mladíka však motory přitahovaly. Když nemohl létat, koupil starší Škodu Popular z 30. let a dal se na automobilové závady. První závod v rallye absolvoval v roce 1953 Mladé Boleslavi.
Úřady mu jako nespolehlivé osobě zrovna nepřály. Musel opustit Prahu a nastoupil jako instruktor autoškoly v jižních Čechách. Na Ostravsko se dostal v 50. letech, když si přihlásil na stavbu Nové huti Klementa Gottwalda. Důvod byl prozaický – stavebníci dostali v Ostravě byt. „Po čase se vrátil do autoškoly. Nejdříve učil v Havířově, později se stal ředitelem autoškoly v Karviné. Jenže přišla normalizace. Zdeněk nebyl členem komunistické strany, takže musel z funkce ředitele v roce 1972 odejít. Tehdy to nesl hodně těžce. Naštěstí ho vzali jako učitele do autoškoly ve Frýdku-Místku. Po roce 1989 si splnil svůj velký sen a založil si vlastní autoškolu. Provozoval ji až do roku 1998. Myslím si, že řidiče dobře vychovával. Kladl důraz na to, aby se dobře orientovali v provozu. Býval na žáky docela hodný. Měl takovou povahu. Byl hodný i na mě,“ usmála se Marie Kecová.
Šestihodinovka v Brně
V závodnické kariéře pokračoval i v Ostravě. Díky němu vznikly závodní týmy, které se věnovaly rallye. Závodníci v té době přecházeli od jedné motoristické disciplíny k druhé a Zdeněk Kec kromě rallye závodil i na okruzích. V letech 1966 a 1967 absolvoval s „embéčkem“ na brněnském okruhu šestihodinový vytrvalostní závod. „Startovalo se stylem Le Mans. To znamenalo, že závodníci se seřadili na jedné straně startovní rovinky, automobily stály na druhé straně. Po výstřelu jezdci přeběhli trať ke svým vozům, skočili do nich a rozjeli se,“ popsala neobvyklý start Marie Kecová.
Angažmá v Renaultu
Koncem 60. let se začali kolem českých závodů v rallye pohybovat manažeři francouzské automobilky Renault. Chtěli podpořit prodej těchto francouzských automobilů v Československu a k tomu jim mělo pomoci nasazení Renaultů do československého mistrovství. „Zdeněk patřil k československé špičce v rallye. Proto si jej vybrali společně s Vladimírem Hubáčkem z Prahy a Jiřím Rosickým z Brna,“ potvrdila Marie Kecová. Vše šlo jako na drátkách. Francouzi pozvali české jezdce do Paříže, tam jim slavnostně předali tři vozy Renault 8 Gordini a všichni tři s novými automobily odjeli po vlastní ose do Československa. Francouzi jim na každém závodě zajišťovali tovární servis, starali se o vyladění motorů i podvozků, měnili náhradní díly. S takovým zázemím se dostavily výsledky. Na závodě mistrovství Evropy Rajd Polski skončil Zdeněk Kec v roce 1968 celkově druhý, o rok později byl druhý na Rallye Šumava a Rallye Praha. V roce 1970 nenašel přemožitele na Rallye Praha, na Rajdu Polskim vyhrál svou kategorii, na Rallye Tatry dojel třetí.
Francouzi se s vozem chtěli předvést i na okruzích a Zdeněk Kec závodil na legendárním brněnském okruhu na Evropském poháru 1969 a na Velké ceně Brna o rok později. Zlaté časy s Renaultem však skončily na konci roku 1970. Francouzi usoudili, že v nastalé politické situaci se nedá pořádně obchodovat a nasazování továrních vozů ztratilo smysl. Svůj tým z Československa stáhli.
V Brně byl jeho soupeřem mladý Rakušan Niki Lauda
Zdeněk Kec se vrátil ke škodovce. Měl štěstí, protože jej angažoval tovární tým Barum. S vozem Škoda 110 L obsadil v roce 1971 celkově třetí místo na Rallye Vltava, která byla součástí mistrovství Evropy. Závodil i na okruzích. V našem regionu jezdil v Těrlicku, Havířově-Šenově a na Balcarově memoriálu v Ostravě.
Barum tým se chtěl předvést i na Velké ceně Brna 1972, která se jela jako závod mistrovství Evropy. Na startu se sešla silná konkurence. Největší hvězdou byl mladičký Rakušan Niki Lauda, který v té době jezdil již druhým rokem formuli 1 v týmu BRM. Startovali také Jochen Mass, Harald Ertl (oba později také závodili ve formuli 1), John Fitzpatrick, Dieter Glemser, Umberto Grano, Karl Wendlinger, Walter Brun, Martino Finotto, Carlo Facetti, Massimo Larini, Luigi Colzani, Luigi Rinaldi a další. „Dobře si pamatuji na mladého Nikiho Laudu. Byl usměvavý a jezdil se stříbrným BMW. Zdeněk závodil za Barum team a na autě měl velký nápis Barum. Ve Farinových zatáčkách jej však postihl defekt a nezbylo mu nic jiného, než na místě vyměnit kolo. Diváci na tribunách se situací bavili a skandovali Bravo Barum,“ usmála se Marie Kecová.
Závod však skončil tragicky. „Se svou Alfou Romeo se naboural italský závodník Rinaldi a v troskách vozu zahynul. Pamatuji si na ponurou atmosféru v depu, která po jeho nehodě nastala,“ dodala.
Frýdecko-místecký Zdeněk Kec závodil na rallye až do roku 1974, na okruzích se představil ještě v roce 1975 – opět v Brně v závodě mistrovství Evropy. Po skončení kariéry zůstal u závodění jako státní trenér, což byla spíše manažerská nebo organizátorská funkce. „Jeho jezdecká kariéra bylo dlouhá. Nikdy neměl vážnou nehodu. Zdeněk nebyl bouracím závodníkem, jezdil klidně a technicky,“ uzavřela Marie Kecová.