Letos opět pořádáte sérii adventních koncertů. Jak dlouho je už organizujete?
Koncerty jsme začali produkovat před 15 lety. Máme velkou radost, že k 15. narozeninám jsme přidali šestý adventní koncert, který se bude konat na Čeladné. Vystoupí na něm Radka Fišarová a Tomáš Savka.
Kdy tyto adventní koncerty začínáte připravovat?
Letošní program dával tým dohromady od ledna letošního roku. Česká hudební scéna je velmi malá, vánoční termíny exponované, proto ta včasnost rezervace interpretů.
Jsou adventní koncerty spojené s dobročinností?
Projekt je jednoznačně filantropický. Vytváří platformu pro vystoupení dětí na vysoké úrovni, vytváří kreativní prostor pro děti, kterým není dopřáno žít v rodinách. Výtěžkem pro ně nejsou jen finance, ale pocit důležitosti, zodpovědnosti a uznání za účast na projektu.
Obraťme list. Ve Frýdku-Místku jste prožila velký kus života. Zajímalo by mě, co byste o něm řekla?
Město má obrovský potenciál. Málokomu se ho daří odemknout. Během svého života jsem zažila mnoho úspěchů a samozřejmě udělala i spousty chyb. Z každé z nich jsme se snažila poučit. Město jakoby takovou samozřejmou věc zcela ignorovalo a z minulých chyb se nepoučilo. Samozřejmě město vnímám jako lidi, kteří ho řídí. Osobní šarvátky a osobní prospěch jsou upřednostňovány před rozvojem města. Teď se logicky dotknu těch, kteří ve vedení města aktuálně jsou. To není cílem těchto vět. Cílem je upozornit, že městu schází dlouhodobá vize. Jeden den slyšíte, že bude Kino Petra Bezruče divadlem, druhý den, že to nikdo nepotřebuje, neboť je rozumnější opravit Národní dům. Velcí vůdci, ale i marketéři tvořící značky- a město je značka – vědí, že důležité je mít směr a držet lidi v šiku. Projekty jako letní amfiteátr ve Frýdku nebo vytvoření značky města jsou typickým příkladem střelby do tmy.
Vy sama víte, jak vytvořit vizi města?
Hm, jednoduchá otázka, zapeklitá odpověď. Nechci působit jako všeználek. Možná bychom spolu mohli oslovit deset lidi na chodníku a zeptat se jich, zda jsou v tomto městě šťastní. 80 procent by pravděpodobně odpovědělo, že ne. Z jejich odpovědi bychom mohli postupně začít tvořit seznam věcí, které by pomohly zvýšit kvalitu života ve městě.
Jaké připomínky byste měla vy?
Prostředí formuje a vychovává. Hrozně mi vadí nepořádek ve městě. Třeba nedůsledně posečená tráva. Jak máme vychovávat děti, říkat, že každý odpad patří do koše, když se všude povalují nedopalky a papírky. V Rakousku, kde je čisto, papír na zem nehodíte. Proč k tomuto stavu nemůžeme dovést naše město?
Podívejme se třeba na volnočasové aktivity pro rodiny. Mám děti ve věku čtyři a šest let. Projet město na kole z Olešné do parku bez ohrožení života nejde. Jak je možné, že to autor cyklostezek nedomyslel? Přitom volnočasových aktivit pro rodiny je neuvěřitelně málo. Olešná je skvělá, ale taková místa bychom potřebovali ještě minimálně dvě.
Také mě zlobí, že se staví a na údržbu nemyslí. Každý individuální vlastník domu ví, že když se o něj nebude starat, dům bude chátrat a jeho cena se sníží. Koukněte na chodby, rohy Polárky, na stav aquaparku, na dětské parky na Olešné. Město staví, ale není důsledný správce.
Představte si, že dostanete kouzelný prsten a můžete ve městě něco spontánně změnit. Co by to bylo?
Dodala bych do města přes 500 vyškolených řemeslníků a technicky vzdělaných lidí. Zřídila bych city bike půjčovny. Dokonalý a bezpečný systém cyklostezek i stezek pro pěší. Není to sice žádný unikátní nápad, ale jsme rozsáhlé město a cyklistika je ekologická a vytváří zážitkový prostor pro turisty.
Chci vždy od všeho víc. Přesvědčila bych prsten, ať už konečně má Frýdek-Místek vedení města, které vydrží minimálně čtyři roky a jeho prioritou bude práce pro občana. Ať se nevypovídají koaliční smlouvy, ať se čas na zastupitelstvu nepromarní nesmysly.
Jste kritikem. Měla jste dva roky šanci se na rozvoji podílet. Můžete doložit, že stojíte za svými slovy?
Ráda. Dostala jsem za úkol řídit příspěvkovou organizaci Národní dům. Cíl byl jasný – sdělit občanům, že je zde kulturní dům, který jim přináší zábavu. A také zvýšit návštěvnost pořádaných akcí. Vytvořili jsme značku KulturaFM. Mezi taktické kroky patřilo přinést kulturu domů. Naprosto revolučně jsme proto zřídili možnost elektronického nákupu vstupenek, zavedli kulturní měsíčník, doplnili programovou strukturu tak, aby pokrývala všechny věkové kategorie. Mám radost, že vše z popsaného funguje nadále.
Daří se vám ve vašem podnikání?
Někdy můžeme vyhrát, někdy se poučit. Rozhodně se mi vše nepodaří, jsme jen lidé, chybujeme, máme individuální pohnutky. Otázka je, jak s prohrou či chybami naložíme. Někdy se až bojím hodně úspěšného období, neb vím, že nic netrvá věčně.
Je vaše agentura Orange úspěšná při získávání zakázek?
Zde budu v odpovědi velmi pokorná. Náš kraj z hlediska zadavatelů marketingových zakázek je dost chudý. Máme perfektní tým s velkou zkušeností. Dva roky úspěšných přímých přenosu v show businessu má za sebou málokdo. Kampaně napříč republikou, vlastní grafické studio a přesto s velkou důsledností bojujeme o každou zakázku, i kdyby to byl leták za tisíc korun, abychom zvládli financování provozu.
Spoluzaložila jste i manufakturu vyrábějící čokoládu Amali. Je to trochu mimo vaše ostatní aktivity. Proč zrovna čokoláda?
Čokoláda Amali je „love brand“, marketingový terminus technikus. Pod ním si představte třeba iPhone. Myšlenka vznikla z touhy vytvářet umění. Potraviny jsou uměním, pokud se nešidí.
Předpokládám, že tím myslíte čokoládu Amali. Co však říkáte levným čokoládám za 10 korun, které si můžete koupit v hypermarketu?
Čokoládu za 10 korun neumíme vyrobit. To není čokoláda, ale levný tuk poprášený kakaovým práškem a přeslazený cukrem. Kéž by si milovníci čokolády raději koupili dvakrát za měsíc opravdu čokoládu místo toho, aby si každý den kupovali jen něco sladkého.
Myslíte si, že levný tuk vydávaný za čokoládu by se prodával třeba ve Francii?
Levným potravinám se nevyhýbá ani zahraničí. Diskontní prodejny jsou v Německu, Francii… Domnívám se, že v celé Evropě.
Zdá se mi, že v podnikání se vám daří vše, na co sáhnete. Ale které období vašeho života považujete za nejšťastnější?
Štěstí se u mě rozhodně nepojí s pracovním úspěchem. V byznysu musíte počítat i s variantou, že můžete přijít o všechno. Důležité je vědomi, že to zvládnete. Jsem šťastná a bohatá cely život. Láska mě provází od narození. Bohatství je má rodina, a pokud ji mám, jsem naprosto spokojena. Svůj sen žiji, cestuji, sportuji, mám práci, kterou jsem si vybrala, úžasný tým lidi v práci kolem sebe. Cesta ke snu znamená odvahu a spousty malých čertiků, kteří vás z ní svádí. Důležité je i osobní vizi udržet v šiku.
Mate prvňáčka, jak zvládáte práci, děti, zájmy a samozřejmě úkoly?
To se uvidí. Nejvíc nás vyčerpává aktuální dopravní situace. Děti musí vstávat v šest ráno, abychom byli v osm ve školce a v 8:40 ve škole. Což je vázne špatně, protože prvňáčkovi mnoho energie nezbývá, když má psát úkol večer třeba po atletice. Jinak si to užívám. Snažím se být oporou a trpělivým důsledným přístupem překonat typicky klučičí odpor k psaní úkolů.
A co nesplněný sen. Existuje nějaký?
Jasně, těch jsou spousty! Na to by nám nestačil váš časopis. Jak pravil italský designér Pininfarina: Muž, který se probudí a nemá ráno sen, je mrtev. Platí to i o ženách.
Tak pojďme na něco lidského. Jak hřešíte?
Co je hřích? Je dobré jídlo nebo dobré víno hřích? Podle mě vůbec! To, že mám ráda módu, je možná marnotratné. Ale hřích to není!
Profil
Marcela Krplová narodila se v roce 27. února 1971 ve Frýdku-Místku. Absolvovala Gymnázium Petra Bezruče v Místku, Vysokou školu báňskou v Ostravě a Sheffield Business School na Hallam University ve Velké Británii. Pracovala pět let na exportním oddělení v Pivovaru Radegast, poté založila marketingovou agenturu Orange, účetní firmu, spoluvlastní manufakturu na výrobu čokolády z kakaových bobů, dva roky působila jako ředitelka příspěvkové organizace KulturaFM. V roce 2014 zakoupila soutěž Česká Miss a na místě ředitelky této soutěže vystřídala Michaelu Maláčovou. Byla členkou Symfonického orchestru Válcoven plechu, kde hrála na housle. Ve volném čase jezdí na kole, věnuje se běhu a vysokohorské turistice.
