11°C
Za několik dní začne již 13. ročník Sweetsen festu. Vzpomenete si ještě na začátky?
První ročník proběhl jako jednodenní v zahraně Národního domu. Zahrálo na něm pět kapel. Postupně festival rostl. Přesunuli jsme jej proto do Sokolíku a později na frýdecký stadion. Loni jsme festival vůbec poprvé zahajovali v Polárce, a protože ohlas byl velký, využijeme Polárku i letos.
Napadlo vás tehdy, jak se festival rozroste?
Mým snem bylo vytvořit festival jako jakési perpetum mobile, které pojede samo a každým rokem na něm bude přibývat něco nového. A to se povedlo. Kdo chce spolupracovat a festival něčím rozšířit, rádi jej uvítáme. Příkladem je nápad zahájit festival v Polárce vystoupením Symfonického orchestru Frýdek-Místek. Po loňském obrovském úspěchu zopakujeme toto zahájení. V Polárce kromě Symfonického orchestru zahrají a zazpívají René Souček, poprvé i s novou oficiální hymnou města Fajne-Mjesto v orchestrální podobě, a David Stypka & Bandjeez. K nim přibude mladá nadějná formace Mirai, která bude možná jednou z nejslavnějších kapel ve Frýdku-Místku. Navíc přidáváme druhý den v Polárce, tedy čtvrtek, kdy budeme promítat frýdecko-místecké hudební klipy a představíme další lahůdku - folklorní představení ovšem s projekcemi, audiovizuální složkou. Věřím, že to přitáhne další diváky na festival.
Na festivalu vystupují jen místní kapely. Nemohlo to být v začátcích brzdou? Neobával jste se, že nepřilákají tolik návštěvníků jako slavné skupiny?
Jsem velkým frýdecko-místeckým patriotem, i proto jsem se po studiích v Praze vrátil zpátky. Přišlo mi, že Frýdek-Místek má obrovský hudební potenciál. A nejen hudební. Začali jsme však s hudbou. Co zpočátku vypadalo jako nevýhoda, že festival bude jen regionální, jen o Frýdku-Místku, stalo se plusem. Na tom jsme později postavili kampaň, kdy se republikové hvězdy trochu s nadsázkou fotily a litovaly, že na festivalu nemohou vystoupit, protože nejsou z Frýdku-Místku. Ukázalo se, že právě to dělá festival unikátním. Nikde jinde takový festival není. Všichni účinkující jsou hrdi, že tady mohou vystoupit a snaží se před domácím publikem předvést.
Akce je benefiční, kapely se vzdávají nároku na honorář. Snažíme se jim pomoci aspoň vydáním sampleru, poděkovat tričkem a afterparty. Do budoucna bych si přál, abychom získali další zdroje a i jim mohli přispět alespoň na struny nebo nahrávací studio.
Počkejte, přece ne všichni vystupující byli vždy z Frýdku-Místku. Platí nějaké výjimky?
Každý interpret si může pozvat svého hosta. Klidně známou hvězdu, která vystoupí s místní kapelou a zahraje jejich věci. Měla by mít vždy nějakou návaznost na Frýdek-Místek.
Dá se uhlídat, aby host zpíval nebo hrál skladby místní kapely?
To si už dnes kapely hlídají samy. Ale pokud někdo z hostů vystoupí a zazpívá nebo zahraje svoji vlastní věc, tak jej určitě nebudeme sundávat z podia (smích). Se všemi se ale bavíme o tom, že festival je o Frýdku-Místku. Nechceme festivalu vzít jeho kouzlo tím, že do programu nasadíme těch pár populárních kapel, které hrají v létě na většině festivalů. Ztratili bychom tak výlučnost. A tu si určitě chceme zachovat.
Zachováte do budoucna i vstup zdarma?
Festival má své náklady. Když se však všichni účinkující vzdají nároku na honorář a pořád mnoho práce dělají místní patrioti dobrovolně, jsou náklady výrazně nižší a vše je jednodušší. Od třetího ročníku jsme jej pojali jako benefiční. Tohle vše znamená, že přehlídka má obrovskou návštěvnost a proto je zajímavá i pro naše partnery. Bez nich bychom nepřežili. A aby na jedné straně účinkující a podporovatelé měli motivaci a diváci, kteří by i zaplatili potenciální vstupné, rozdělili jsme festival na tři části, kdy si dobročinné organizace vezmou jeden den za svůj a uspořádají tento den sbírku. Jeden den má sbírku ADRA, další dny Podané ruce a Charita Frýdek-Místek. Lidé vědí, že na festivalu neplatí vstupné a je zcela na nich, jestli přispějí na dobročinnost. Každý dá, kolik uzná za vhodné nebo kolik je pro něj únosné. Pětikorunu, dvacetikorunu, sto korun nebo více. Obrovskou výhodou je, že peníze získají přímo organizace, vybírají si je sami do svých vlastních zapečetěných kasiček. Nerozmělní se tedy na nějaké náklady prostředníků, sekretářek a podobně. Jsem samozřejmě rád, že se ve festivalu tak výrazně angažuje i město a jeho další organizace, bez nichž by to taky nešlo.
Zajímá mě letošní logo. Proč jste zvolili hříbek?
Festival je o Frýdku-Místku, takže náš dlouholetý autor vizuálů fotograf a hudebník Lukáš Horký vždy přijde s něčím, co je s městem spjaté. Vyzkoušeli jsme si nekonfliktní věci a naopak zase loni logo, které dost provokativně naráželo na jedno nové nákupní centrum a velice rezonovalo ve veřejném prostoru. V minulosti jsme reagovali na situaci ve městě a třeba i neochotou podpořit festival sochou letícího kosmonauta, kterou najdete v Místku před křížovým podchodem a nikdo jí neřekne jinak než „vykopnutý“…
Letos jsme si řekli, že se potřebujeme nadechnout a vrátit se ke kořenům festivalu. Proto se stal symbolem hříbek, což je velmi populární dětský kolotoč za bazilikou, který tam stojí desítky let. Věřím, že valná část návštěvníků festivalu má s hříbkem nějakou zkušenost a zažila jej. Je to symbol propojení návštěvníků s městem a snad i pozitivní vzpomínka. Koneckonců na to navazuje dětský program na festivalu. A logo se dá krásně modifikovat, je to prostě hravé, dadaistické.
Obraťme list. Jak vznikl nápad založit filmový klub ve středně velkém městě jako je Frýdek-Místek, kde se podle mě příznivci náročnějších filmů nehledají zrovna lehce?
Myslím si, že Frýdek-Místek je dost velký. Když jsem se po vysoké škole vrátil zpátky, začali jsme v našem Domě Pod Svícnem dělat hodně věcí jinak, než jak to zde fungovalo dosud. Přicházely nápady na akce, jako jsou výstavy, koncerty, nebo promítání. To byl základ filmového klubu. Navíc v minulosti tady filmový klub fungoval. Důležité bylo, že se nám podařilo město při rekonstrukci Vlasti přesvědčit, aby nevznikl jen divadelní sál, ale aby zůstalo zachováno promítání.
Opravdu jste se nebál trendu, kdy diváci chodí do multikin na filmové trháky a zapuzují tak malá kina? Navíc filmový klub nabízí někdy těžké filmy…
Není to ani tak o těžkých filmech, ale o tom, že spousta dobrých filmů zapadne. Značka filmového klubu je zárukou toho, že filmy jsou kvalitní a zajímavé. A také konečně vidím trend, že se diváci vracejí do malých kin a návštěvnost tak roste.
Někdy divákům promítneme i film, který není artový. Například jsme pouštěli oba filmy o Lídě Baarové, od Filipa Renče a dokument Heleny Třeštíkové. Renčův film schytal kritiku, protože s těmi finančními prostředky, které měl k dispozici, mohl vzniknout film úplně jiných kvalit. Na dokument Heleny Třeštíkové přišlo nakonec více diváků a při naší konfrontaci se ukázalo, který film zaujal více. Třeštíkové se podařilo se zlomkem financí dosáhnout většího efektu. Ke každému filmu mám krátký lektorský úvod, kde se snažím uvést film do souvislostí, popsat okolnosti jeho vzniku. Zajímá a nabíjí mě diskuze s diváky.
Existuje film, který se vám nepodařilo získat?
Takových filmů je hodně. Největším problémem jsou autorská práva. Na některé klasické filmy nemá nikdo v České republice práva, jiné nejsou digitalizované. Klub se proto stává odrazem toho, co nakoupí velké anebo také artové společnosti. My se z toho pak snažíme vybrat to nejlepší. Zatím je nereálné, abychom jako filmový klub sami koupili práva na nějaký film. To je příliš drahé.
Jste pořád majitelem antikvariátu?
Antikvariát vlastním a provozuji od samotného počátku. Nejsem v něm sám, protože při všech těch aktivitách bych provoz nezvládal. Antikvariát je pro mě základ a chtěl bych u něj zůstat.
Přivedla vás k antikvariátu čtenářská nebo sběratelská vášeň?
Nejsem příliš vášnivý čtenář (smích). Zajímala mě spíš historie. Otec také sbíral pohlednice a já k tomu trochu přičichl. Antikvariát byl zpočátku spíše koníčkem než živností. Povedlo se mi tím ale před 15 lety zrealizovat jeden ze svých snů. Dnes už mohu prozradit, že začátky byly hodně krušné. První roky jsme končili pravidelně ve ztrátě a právě tato skutečnost mě přivedla i k mým dalším aktivitám. Jen si vzpomeňte, od roku 1989 působilo ve Frýdku-Místku už osm antikvariátů, a zůstaly jen dva. Ten náš a druhý v Místku. Dlouho trvá, než si lidé na antikvariát zvyknou, začnou jej navštěvovat a nosit knížky. Nám hodně pomohlo založení e-shopu. Dnes už na něm nabízíme přes pět tisíc titulů, dalších 10 tisíc titulů máme v kamenné prodejně. Na některé tisky jsou v celé republice třeba jen dva kupci. Kdybychom je měli v poličce antikvariátu, ležely by tam dlouhá léta a třeba by si svého kupce nikdy nenašly.
Objevil jste při výkupech nějakou raritu?
Člověk má radost, když třeba při výkupu objeví na půdě v truhle prvorepublikové plány na rekonstrukci kostela v Čeladné. Majitelé to vše chtěli vyhodit do popelnice. Spojili jsme se s místním panem farářem a plány se tak po desítkách let vrátily na původní místo a jsou opět v kostele na faře. Samozřejmě potěší různá raritní první vydání s krásnými ilustracemi, grafikami, číslované výtisky, obálky, zejména věci z avantgardy, staré pohlednice a fotky anebo kniha, která existuje třeba jen v deseti exemplářích a jeden se dostane k nám.
Pamatuji si, že jste byl veřejně aktivní a protestoval jste proti výstavbě Kauflandu. Jak se na to díváte s odstupem několika let?
Největším problémem tehdy bylo, že město nemělo svého architekta. Nejsem žádný radikální aktivista, jen jsem toho názoru, že vše se dá dělat s citem. Na prvním místě mělo být v tomto případě město a jeho funkce. Ne nákupní centrum, ale divadlo, kino, park, hřiště, pěší zóna, obchůdky a kavárny. Když na okraji města vzniknou nákupní centra, je to v pořádku. A až se lidé nasytí nakupováním, může se přeměnit třeba na skladiště. Jenže když v památkové zóně mezi bazilikou a náměstím vznikne betonový monolit, který je větší než samotné náměstí, je něco špatně. Jednou si naše děti budou klepat na čelo, co jsme tady dopustili. Je jedno, zda jde o Kaufland nebo jiný hypermarket. Vznikají pořád. Tato monstra ovlivní náš život na desítky let tím, že naruší přirozený pohyb ve městě. Lidé přijedou na nákup a zase odjedou. Nepůjdou si sednout do kavárny na náměstí. Klidně by mohli stejným způsobem nakupovat na okraji města, proto se přece nemusí stavět v památkové zóně. Právě tato věc mi vadila nejvíce.
Vnímáte něco ve městě pozitivně?
Pozorně sleduji vývoj ve Slezanu. Zajímají mne budovy, které zůstaly po textilní výrobě. Bohužel ne všechny se podařilo zachránit. Zdá se, že se karta začíná obracet a že vlastníci Slezanu a město našli cestu k dialogu. Snad tyto textilní symboly oživí a navrátí do nich život. Vítám, že se tam budou konat kulturní akce.
Petr Korč se narodil 12. ledna 1976 ve Frýdku-Místku. Absolvoval Gymnázium Petra Bezruče a poté studoval na Vysoké škole ekonomické v Praze. Po návratu do Frýdku-Místku zde začal podnikat. Otevřel antikvariát, založil filmový klub. Organizuje hudební festival Sweetsen fest. Je ženatý a má dvě děti ve věku pět a 1,5 roku.
.jpg)
