Zavzpomínejte na své sběratelské začátky.
V mládí jsem sbíral žiletky a žiletkové obaly. Zlom nastal v roce 1987, kdy zemřel otec mé první ženy. Měl knihy s nalepenými známkami a museli jsme se podívat, o co se vlastně jedná. Koupil jsem katalogy a probíral se známkami. A to se mi stalo koníčkem. Filatelie mě přivedla i ke sbírání pohlednic a obrazů. Další zlom přišel díky sousedovi, panu Holubovi, který byl významným filatelistou a právě on mě zasvětil do sbírání známek. Seznámil jsem se s Václavem Peterem, který sbírá pohlednice. Pohledy mě začaly bavit, jenže mě zajímá na pohlednicích nejen přední strana, ale i zadní strana se známkami a razítky.
Jak vznikl klub sběratelů?
Sběratelé mě navštěvovali doma a začali se u nás pravidelně scházet. Napadlo mě, že si zřídíme klub. Vyčlenil jsem jednu místnost, kde nás chodilo až 15. Avšak sběratelů přibývalo, proto jsem upravil v naší hospůdce zadní místnost, která slouží schůzkám sběratelů. Vejde se nás tam dvacet i více. Na naše pravidelné úterní schůzky, které začínají v 15 hodin a trvají až do večera, jezdí sběratelé až z Opavy, Ostravy, Kopřivnice, Zlína, Otrokovic, někdy přijedou kolegové z Pardubic. Rád bych také uvedl, že občas máme tak zvané výjezdní zasedání, kde se sejdeme například u výstav, které naši kolegové pořádají ve svých obcích – v Raškovicích nebo Vratimově. V roce 2015 jsme se dokonce dostali do Strasbourgu, kde jsme navštívili sídlo Evropského parlamentu, a měli jsme krásné setkání se strasbourgskými filatelisty, kteří jsou nejstarším filatelistickým klubem na světě. Toto setkání bylo velice příjemné, pro nás překvapující, co všechno si připravili k ukázkám a zanechalo to v nás opravdu hluboký dojem.
Co na schůzkách převažuje – prodej nebo výměna?
Záleží na nich. Většinou věci mění. Tím získají zajímavější kousky do svých sbírek, než kdyby kupovali a prodávali.
Může přijít na schůzku i někdo cizí, kdo našel doma známky nebo pohlednice? Oceníte takové věci?
Samozřejmě, mohou za námi přijít, bezplatně jim jejich sbírky oceníme. V katalozích ukážeme, jakou cenu tyto věci mají. Stává se často, že lidé nosí alba se známkami, které sbírali v dětství. Bývají většinou zklamáni, protože sbírky si tvořili ze známek, které kupovali v trafikách za tři koruny v sáčcích. Takové známky nemají velkou cenu. Ale vždy jim říkám, ať je nevyhazují a dále je uloží. Člověk nikdy neví. Na ceně získaly třeba čínské známky, které se u nás v Pofisu běžně prodávaly, a téměř nikdo o ně neměl velký zájem. Byla to čínská politická propaganda. Dnes je za slušné peníze skupují čínští sběratelé. Tvrdím, že člověk by neměl vyhodit žádný papír. Někdy může mít cenu věc, o které si to vůbec nemyslíte. Jsou mezi námi vynikající znalci, např. na razítka MUDr. Milan Jányš, který se velmi dobře vyzná v typech a hodnotách razítek.
Dají se na první pohled poznat cenné známky?
Zajímavé jsou známky z první republiky. Musí být zachovalé, ne stržené nebo odlepené z dopisů. Každému radím, aby známky z pohlednic nebo dopisů neodlepoval. Cennější jsou na dopisech nebo pohlednicích – říká se tomu celistvost. Když se známky odlepí, zničí je. Známý mi vyprávěl, že mu jedna paní donesla novinové známky, které jsou docela cenné. Nadšeně mu říkala, že známky vystřihovala celou noc a donesla mu hromádku takových známek. Kolega se zhrozil. Nalepené by byly mnohokrát cennější. Paní stříhala, až se stříháním připravila o domek. Kdyby je nechala tak, jak je nalezla, měly by opravdu cenu rodinného domu.
Ale zpátky k otázce. Cenné mohou být hradčanské známky z počátku Československa. A také známky předběžné, které jsou hodnotnější na celistvostech, to znamená dopisech nebo korespondenčních lístcích. Když skončila monarchie v roce 1918, až do února 1919 se používaly rakouské, maďarské a polské známky. Z té doby se dají najít hodně zajímavé věci mezi známkami i razítky.
Které známky používané na našem území jsou nejcennější?
Právě z roku 1919, kdy skočila platnost předběžných známek. Pražská pošta archy rakousko-uherských známek přetiskovala razítky Pošta československá 1919. Naše nejdražší známka, zelená čtyřkorunová, pochází z takového archu s přetisky. Údajně si tyto známky odnesl poštmistr z této pošty a známka z archu se prodala v aukci za 2,8 milionu korun.
Viděl jsem, že se používaly i rozstříhané známky. Byla to běžná praktika?
Stávalo se to také po konci monarchie. Když úřednice na poště neměla desetihaléřovou známku, kterou potřebovala použít, rozstřihla na dvě poloviny dvacetihaléřovou známku. Tím vytvořila nominální hodnotu známky nového Československa. Takto rozstříhané známky se občas najdou na starých dopisech.
Udělá vám radost známka, která není cenná, ale je pěkná?
Motivy bývají někdy opravdu hodně krásné. Rád se na takové známky podívám.
Co sbíráte kromě známek?
Sbírám pohlednice. Mám rád období secese, konkrétně Alfonse Muchu a jeho napodobovatele. Také sbírám dokumenty, hlavně ze zdejšího regionu, ale když objevím v dokumentech hezké věci, zajímají mne všechny. Mám rád litografické faktury, dokumenty s kolky. Jednou jsem objevil žádost rabína z Prievidze z 18. století s nádherným razítkem. Vážím si i listiny Marie Terezie. Jedná se o výnos o pravidlech pro vývoz mincí z Rakousko-Uherska, protože každý stát si tehdy chránil svou měnu. Líbí se mu ruční papír, na kterém byl výnos vytištěný. Také sbírám staré knihy, například ručně psané bible nebo modlitební knížky.
Je pravda, že klub frýdecko-místecký klub filokartistů vydal pohlednici k návštěvě prezidenta Miloše Zemana ve Frýdku-Místku?
Vydali jsme pohlednici se záběrem místeckého náměstí, které zaplnili lidé při návštěvě prezidenta Zemana. Nahoru jsme dali pár snímků s detaily z návštěvy. Fota k této pohlednici pořídil inženýr Fajkus. Poslal jsem všech 35 kusů Miloši Zemanovi na Hrad, zda by je nepodepsal. Do tří dnů bylo vše zpět a podepsané. Po nějaké době byl za ním známý, poprosil jej, ať vepíše na mé jméno věnování do knihy. Miloš Zeman si podle jména vzpomenul, že pro mě podepisoval 35 pohledů a doprovodil to komentářem, že mu málem upadla ruka.
Hospůdka na Zelené se stala centrem frýdecko-místeckých sběratelů. Určitě jste ji nezakládal s tímto záměrem. Mám pravdu?
Já ale opravdu chtěl zřídit pro sběratele klub. Abych to vysvětlil, musím se vrátit do doby, kdy mne vyřadili jako horníka z šachty. V našem domku v Zelené ulici jsme nejdříve zřídili večerku. Hospůdka vznikla díky manželce. Po mateřské již nenastoupila do zaměstnání, protože tam tehdy propouštěli. Měla vlastně podobný problém, jako já. Takže jsme upravili další části domku a otevřeli malou hospůdku, ať má práci. A zadní místnost slouží každé úterý jako sběratelský klub.
Je těžké rozjet hospodu?
Interiér si musíte zařídit sami, ale v začátcích pomohl pivovar. Ten nás vybavil výčepním zařízením a sklenicemi. V našem případě to byl Radegast. Jeho zástupci přišli, vše si prohlédli, a když se jim prostředí a okolí líbilo, pomohli s vybavením. V současné době máme kromě Radegastu na čepu i jiná piva – Litovel, Starobrno. Snažíme se mít speciály, ty jsou vždy jen po pár sudech. Právě na tato piva k nám chodí štamgasti.
Které pivo vám chutná nejvíce?
Přiznám se, že nejsem velký pivař. Ale když si nějaké pivo dám, tak asi brněnské. Není tak hořké jako Radegast. Skvělé jsou i speciály, například višňové pivo, černé pivo a nejoblíbenější je zelené pivo, která tady míváme před Velikonocemi na Zelený čtvrtek. U nás tak vznikla tradice. Na brněnské zelené pivo k nám před Velikonocemi chodí hodně štamgastů. Má opravdu vynikající chuť, a když takové pivo spojíte se symbolikou – velikonočními svátky a začínajícím jarem, pak je to něco jedinečného.
Neuvažovali jste, že hospůdku rozšíříte o restauraci?
Restauraci zřizovat nechceme. Když u nás někdo pořádá oslavu, může si jídlo objednat. Jsou firmy, které jim vše připraví. Venku máme uďák, nebo plynový venkovní gril, tak jej lidé na akcích mohou také využít.
Uvnitř i venku máte velkoplošné televize a vždy, když jsem k vám přišel, běžely sportovní přenosy. Předpokládám, že jste sportovní fanda. Které sporty máte nejraději?
Hraji tenis, takže se v televizi rád dívám na tenis. Miluji také skoky na lyžích. Jako kluk jsem na Valašsku skákal. Postavili jsme si malý skokanský můstek a tam jsme se vyblbnuli. Dívám se ale na všechny sporty. Rád si v létě posedím venku a sleduji sportovní zápasy. (red)
Profil
Jiří Galda se narodil 1. října 1951 v obci Hovězí u Vsetína, kde vychodil základní školu. Poté absolvoval hornické učiliště v Havířově. Po vojně nastoupil na Důl Staříč v Chlebovicíh, kde pracoval 20 let. Mezitím vystudoval střední školu s maturitou při zaměstnání, po absolvování této školy pracoval převážně v technických funkcích. Ve Frýdku-Místku dostal byt a založil rodinu. V roce 1990 odešel z šachty, pracoval jako vedoucí prodejny Jednota, poté zřídil prodejnu a následně hospůdku v Zelené ulici v Místku. Místním sběratelům vytvořil klubové zázemí. Sám sbírá poštovní známky, pohlednice, staré dokumenty, knihy a obrazy s regionální tematikou.
