David Stypka novinář, David Stypka grafik, David Stypka muzikant. Jaké spojení platí v tuto chvíli asi nejvíce? A v jaké roli by ses chtěl vidět dejme tomu za pět let nejvíce?
Teď je to muzikant lomeno grafik. Novinařinu jako takovou už nedělám vůbec, tuším, že to bude takových dvanáct let, co jsem přeběhl na druhou stranu, tedy k novinové sazbě. A tu teď zase docela slušně válcuje muzika. Většinu nárazových zakázek odmítám, protože už prostě nemám kdy je udělat. Za pět let bych moc rád dělal už jen muziku a třeba pár knížek ročně, nějaké hezké věci pro kamarády.
Pamatuješ si na chvíli, kdy ses rozhodl věnovat se hudbě? Vedli tě k ní rodiče, škola nebo jsi k ní došel nějak sám?
To bylo poměrně brzy. Pamatuji si, že jsem jako svůj první hudební akt zhudebnil básničku z čítanky. Na kytaru, na kterou jsem neuměl hrát. Takže mi muselo být takových osm, devět let. Mám za sebou velmi chatrnou průpravu. Chodil jsem na flétnu, na kytaru, chvilinku na bicí… Myslím, že to nebylo úplně pro mě. Když jsme začali o pár let později hrát s klukama v garáži, naučil jsem se násobně tolik věcí za polovinu času. To už tak bývá…
Letos ses poprvé objevil v nominaci na ocenění Anděl za objev roku. Co to pro tebe znamená?
Že muzika, kterou píšu, někoho zajímá natolik, že má potřebu o tom říct ostatním. Že to, co děláme s kapelou, připadá někomu zajímavé, dobré. Měl jsem z toho ceremoniálu trochu obavy, ale nakonec to byl moc příjemný večírek s lidmi, kterých si vážím a se kterýma jsem si moc hezky pokecal o muzice.
Co naopak poprvé nebude, je tvá účast na Sweetsen festu. Po kolikáté tam budeš vlastně hrát?
Na ty počty nejsem úplně dobrý. Hrál jsem s různýma kapelama skoro na všech ročnících. Myslím, že jsem vynechal jen první nebo první dva Sweetseny.
Bude ten koncert něčím zvláštní, jiný?
Vlastní koncert na Sweetsenu bude předpokládám z naší strany náš standardní set, na kterém bychom rádi pokřtili naši novou desku Neboj. Jiný, než ostatní je ale každý koncert na tomhle festivalu, protože hrajeme doma a je to největší akce svého druhu. Ještě vymýšlíme takové hodně zajímavé spojení na zahájení festivalu na řece Ostravici. Nechte se ale překvapit, ještě sám nevím, jak se nám povede tohle zvířátko oživit.
Kdybys měl sám o nové desce něco říct, popsat ji, co bys o ní řekl?
Je o strachu. A o tom, jak se s ním popasovat v běžném režimu. To je takový leitmotiv, který jí prochází od začátku až téměř do konce. Ta deska není úplně nejveselejší, nicméně si myslím, že se nám tam podařilo dostat i docela slušnou dávku naděje a koneckonců i upřímnosti.
Ještě se vrátím k Sweetsen festu. Jaký máš osobní vztah k této akci?
Vřelý, jednoznačně. A kluci, co ji už roky dělají, mají můj nesmírný obdiv. Opravdu nevím o žádné podobné akci, která by někde v republice fungovala, natož aby fungovala takhle dlouho, a ještě furt rostla. Je to unikát, a i když pominu všechna tahle tvrzení, je to prostě moc příjemný festival.
Na nové desce zpíváš duet s Ewou Farnou. Jak k tomu vlastně došlo a jak se ti s ní spolupracuje?
Hledali jsme pro tu písničku zpěvačku, která by ji někam posunula, která by ji udělala jinak a přitom dobře. Já jsem pak slyšel nějakou Ewinu píseň, oslovili jsme ji, jí se Dobré ráno, milá líbilo, a tak přišla a nazpívala ji. Takhle jednoduché to bylo.
Bude vaše spolupráce i nadále pokračovat?
Rádi bychom s Ewou dali tu písničku někde naživo. Ale její kalendář je ještě šílenější, než náš kalendář. Zatím se nám rýsuje tahle možnost někdy na podzim v Praze. Ale uvidíme, hledáme dál.
Představ si, že třeba za pár let stojíš ve vyprodané Lucerně a můžeš si vybrat svého hudebního předskokana. Kdo by to měl být?
Někdo, kdo bude hrát srdcem. Upřímný muzikant, u kterého budu vědět, že je pro něj muzika mnohem víc, než jen koníček a podle toho to taky bude vypadat. Za ty roky si čím dál tím víc myslím, že když je někdo muzikou posedlý a zároveň si udrží jistou nezbytnou míru pokory, je jen otázkou času, kdy si ho ti jeho posluchači najdou. Vidím to kolem sebe. Poznal jsem se se spoustou nových tváří, které jsou na české scéně úspěšné, a tyhle dvě věci jsou tam vždycky přítomné. Posedlost, nebo chcete-li vášeň a pokora.
Máš rodinu, 37 let, až za poslední dva roky se o tobě začíná více mluvit i psát. Jaké máš plány do budoucna? Je něco, čeho bys chtěl dosáhnout?
Chtěli bychom ještě víc hrát, a ještě víc si to hraní užívat, což jde do jisté míry ruku v ruce. Být schopni odjet na podzim hezkou šňůru po republice, příští rok natočit dobrou desku. Tak nějak normálně to, co chce asi každý muzikant. Já osobně bych rád našel více klidu pro rodinu a začal vědomě sestavovat svůj časový harmonogram tak, abych furt nelítal jako hadr na holi. (Pavla Mročková)
Profil
David Stypka se narodil 21. července 1979 ve Frýdku-Místku. Vystudoval Gymnázium TGM ve Frýdku. Pracoval v týdeníku Region Frýdecko-Místecko. Pak se začal věnovat grafice. V roce 2014 vydal se svou kapelou Bandjeez album nazvané Čaruj. Jako hosté se na něm podíleli například Radek Pastrňák a Jitka Andrašková. Následujícího roku vydal čtyřpísňové EP s názvem Jericho. K písni Vrány taky z této desky byl natočen videoklip, jehož režisérem je Mejla Basel. Tento rok vydal dlouhohrající desku neboj. David Stypka žije s přítelkyní, s níž má tři děti.