Ačkoli předchozí socialistická doba vedla ke zkáze malebného panoramatu Frýdku a Mariánského kostela nesmyslným vybouráním historické zástavby a geometrickým zastavěním uvolněné plochy krabicovitou panelovou výstavbou, silueta Mariánského kostela – Baziliky minor Navštívení Panny Marie dodnes hrdě zdaleka vítá všechny příchozí. Přitom nejvzdálenější pohled na bíle zářící věže Mariánského chrámu je možný z vrcholu televizního vysílače na Veselském kopci nad Odrami. Prostým okem za jasného počasí je vidět z Požahy nebo z větrného mlýna na rozhraní Dolního a Horního Nového Dvora mezi Fulnekem a Bílovcem.
Sochu obklopovala záře
Socha Panny Marie, kterou v roce 1665 vytesal vratislavský sochař Stanislav Steinhofer, původně stála na vysokém kamenném sloupu na kopci nad městem. Od počátku 18. století, kdy se rozšířily zprávy, že socha je v noci obklopena zvláštní září, se těšila veliké úctě. Menší dřevěnou kapli z roku 1706 původně zasvěcenou Panně Marii Sněžné nahradila monumentální stavba trojlodní baziliky, impozantně dominující širokému okolí. Stavbu provedl v letech 1740 až 1759 vratislavský zednický mistr Bartoloměj Wittwer na základě svého vlastního projektu. Zcela dokončena byla až v roce 1778, oltář sv. Jana Nepomuckého, který je skryt za hlavním oltářem, byl dokončen teprve v roce 1795.
Desetitisíce poutníků
Hlavní poutě se ve Frýdku konaly vždy v neděli po svátcích Navštívení Panny Marie (2. července), Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna) a Narození Panny Marie (8. září). Poutě k frýdecké Panně Marii měly povětšinou prosební důvody nebo byly pokáním za spáchané hříchy. Byly výrazem zbožnosti, měly obrovský význam pro rozvoj náboženských bratrstev, mariánských družin a literárních počinů – od zpěvníčků až po kramářské písničky. Poutě vedly i k rozmachu hudby a pro mnoho místních řemeslníků byly zdrojem obživy.
Poutě do Frýdku k Panně Marii započaly kolem roku 1700. Podle protokolu o procesích, která se dříve pečlivě zaznamenávala, navštěvovalo Frýdek od roku 1756 do roku 1781 každoročně sedm až deset tisíc poutníků ve velkých průvodech z různých vzdáleností, menší průvody a jednotliví poutníci z okolí Frýdku nebyli do tohoto počtu zahrnuti. Teprve ve dvacátých až čtyřicátých letech 19. století se počet větších procesí ustálil na 70 – 80. Celkový počet poutníků se dá jen těžko odhadnout, nesporně jich bývalo méně, než dříve uváděných 100 tisíc osob ročně.
Frýdecké poutě trvaly celé léto a v tuto dobu přicházela procesí v každou neděli. Největší počet poutníků přicházel o hlavních svátcích. Zejména na sv. Floriána přicházeli věřící z okolních farností na paměť uvolnění z roboty v roce 1848. Pátou neděli po velikonocích a na slavnost sv. Petra a Pavla přicházely veliké průvody českého i německého obyvatelstva od Fulneku, Oder, Spálova, ale i z Hranic, Lipníka a Přerova. O Navštívení Panny Marie 2. července a také o hodech, když připadly na všední den, přicházeli jen poutníci z blízkých moravských a slezských vesnic. Teprve následující neděli se konala hlavní velká pouť. Procesí přicházela již v pátek a v sobotu, v neděli se sešlo na dvacet tisíc poutníků, většinou Poláků z Haliče a Slováků z Uher.
O Nanebevzetí Panny Marie, 15. srpna, zpravidla převládala procesí německého obyvatelstva z Moravy a Slezska. Konečně o Narození Panny Marie, 8. září, přicházeli poutníci odevšad.
Mše probíhaly i v noci
Mše svaté se u Panny Marie sloužily každý den celoročně, v zimním období se velké služby Boží konaly ve farním kostele, jen na sv. Štěpána a na svátky Panny Marie probíhaly v poutním chrámu. Před výročním svátkem začínaly mše svaté již v sobotu a sloužily se nepřetržitě od druhé hodiny po půlnoci až do půl jedenácté v neděli dopoledne. Zpovídalo se od rozbřesku do půl dvanácté a pak zase od 14. do 20. hodiny. Mezitím ke svatému přijímání předstupovaly až tři tisíce lidí. Večer o 18. hodině se konalo české kázání a pak slavné nešpory. Kostel zůstal celou noc otevřen a osvětlen a poutníci se modlili a zpívali podle svého nářečí. Po půlnoci ze soboty na neděli od druhé hodiny se začínalo zpovídat nanovo a sloužila se jedna mše svatá za druhou. O sedmé hodině ranní byla zpívaná mše svatá, po ní bylo v kostele kázání německé, venku před kostelem polské. O desáté hodině bylo v kostele české kázání a zpívaná mše svatá. Odpoledne od 15. hodiny byly slavné nešpory. Ke stolu Páně v ten den přistupovalo šest až osm tisíc věřících.
Týž pořádek byl na Navštívení Panny Marie i na Narození a Nanebevzetí Panny Marie, jen polské kázání se někdy vypouštělo.
Zpovídalo až 30 duchovních
Poutníkům chodíval v ústrety administrátor chrámu Panny Marie a větší průvody vítal před kostelem promluvou, v kostele jim pak udílel svaté požehnání. O hlavních svátcích bývali zváni okolní duchovní na výpomoc při zpovědi. Sešlo se jich až třicet najednou, někdy jim vypomáhali duchovní, kteří přicházeli s průvody ze svých farností. Takový průběh měly frýdecké poutě až do přelomu 19. a 20. století.
Prodej jen kvetl
Občerstvení žíznícím poutníkům zprostředkovali konváři s pramenitou vodou, v krámcích se prodávaly devocionálie – voskové obětiny, obrázky malované na skle později vystřídaly barvotiskové svaté obrázky, kramářské písničky, zpěvníky, prodávaly se i šátky, preclíky, malované perníky, či klobásky. Účast prostých věřících na pouti byla často jedinou možností v průběhu roku, kdy lidé opouštěli své domovy, ve kterých žili izolovaně před okolním světem, a zároveň účast na pouti umožňovala získat mnoho nových informací o dění ve světě, či navázat přátelství a leckdy vedla až k uzavření sňatku.
Berle zavěšovali na kostel
Lidé po cestě poutníky ochotně brali na nocleh, neboť jim z pouti přinášeli malý dárek, obvykle svatý obrázek, který si domácí vyvěšovali na čestné místo ve světnici. Také se tradovala pověra, že se ve Frýdku vyléčí řada nemocí – ostatně mnoho berlí zavěšených v kostele toho bylo svědectvím. Hluší opět začali slyšet, němí začali mluvit, zcela chromí se odbelhali domů po svých.
Jednotlivá procesí vodili zpěváci po mnoho let po stejných cestách – většinou bočních, leckdy i po lesních a polních pěšinách. V průvodu šli ministranti, družičky, mnohdy i kněz, a byly neseny korouhve, procesní křížek a nosítka se sochou Panny Marie. V procesí se nemluvilo, jenom se modlilo nebo zpívalo, vše určoval zpěvák. Lidé jej poslušně následovali. Přivést do Frýdku procesí bylo považováno za mimořádnou čest. Také naši předkové chodili na poutě do Frýdku, pěšky z Kaňovic přes Mlzáky a Hájek. (Jaromír a Jiřina Poláškovi)
