Týden před Popeleční středou dovolovala katolická církev věřícím jíst masité pokrmy. Na tlustý čtvrtek jenom oběd musel být za celý tolar. Vařilo se nejvíce tlusté vepřové maso a smažily se krepliky – koblihy. To proto, aby lidé nabrali sílu na dlouhý půst a vítr s nimi neklátil.
Ostatky znamenaly zábavu
Masopustní období vyvrcholilo obyčeji a zábavou spojenou s lidovou slavností, které se říkalo ostatky nebo ostatková zábava. Výraz ostatki nebo ostatky se nejvíce používal v Horní Lomné, Hrčavě, Košařiskách, Komorní Lhotce, Domaslavicích a Janovicích. Toto označení se odvozuje od pojmenování „ostatní taneční muzika” před sedmitýdenním půstem, který předchází velikonočním svátkům.
Ostatková muzika vyhrávala především pro hospodáře a hospodyně, neboť ti věřili, že kdo na ostatkovou muziku netancuje, tomu se neurodí oves. A také čím výše hospodář při tanci vyskočí, tím vyšší oves mu toho roku vyroste. Tančila se i řada dalších figurálních tanců, např. metlový, cepový nebo žabský. Při tanci ženy prozpěvovaly: „Když ostatky, tuž ostatky, něch se kryncum babski zadki.”
Hospodyně nesměly šít
V posledních ostatkových dnech platily zákazy některých pracovních činností. V masopustní pondělí a úterý se nesmělo šít. Hospodyně nemohly přišít ani čerstvě utržený knoflík. Porušení tohoto zákazu prý vedlo až k poškození domu a škodám v hospodářství.
Díky těmto zvykům byli naši předci nuceni alespoň na chvíli si odpočinout a pobavit se v době největší jarní únavy. Rozptýlení nacházeli v masopustních kratochvílích. Přestrojovali se za nejrůznější bláznivé postavy a v přestrojení za maškary chodili po ulici.
Sedlák zval na zabijačku
S masopustními zábavami se spojoval tzv. posundek či posudek. Tak nazývali shromáždění obecního představenstva v masopustní pondělí. Na tomto shromáždění hodnotili průběh minulého roku, navrhovali činnost v roce novém a na vesnicích volili nejbohatšího sedláka v obci. Ten pak zabil prase, uvařil maso a natlačil jelita pro všechny členy obecního výboru a jejich manželky. Pivo se čepovalo přímo ze sudu a pro lepší náladu se pila čistá. Starostova žena nikdy nezapomněla napéct plné koše koláčů, aby jimi podělila všechny účastníky shromáždění.
Pro mládež mělo velký význam ostatkové právo. Chasa si v období masopustu volila nové představenstvo, které je zastupovalo ve věcech obecních až do příštích ostatků. Při masopustních zábavách nastala doba žní pro všechny dohazovače, protože s masopustem přišla i doba svatební. Probíralo se, která nevěsta je chudobná a kolik která suknic dostane věnem, a také se předpovídalo, jak se která k vlastnímu hospodaření postaví. Stalo-li se, „že to už některé klepalo na pupek”, vdávaly se nevěsty v průběhu celého roku. Většinou ale každý rád se svatbou počkal až do období masopustu.
Jak prozradit nešvary
Masopustní zábavy uzavíralo pochovávání basy. Když se v úterý schylovalo k půlnoci před Popelcem, připravili mládenci a muzikanti basu jako zemřelého. Basu položili na stolky a přikryli plachtou. Ve Skalici ji ovinovali dokonce do hrachoviny. Pak base připevnili na krk masku a nesli ji v neckách do tanečního sálu v imitovaném pohřebním průvodu. Při parodii pohřebního obřadu hlasitě vyzradili nejrůznější nešvary místních občanů, které však přiřkli base. Přihlížející si v parodovaném obřadu rádi zahráli a beztrestně tak mohli vyjádřit, co se jim na sousedovi nelíbilo. Řečník často používal v proslovu latinské obraty ve zkomoleninách nebo karikaturních podobách.
Pak se tancovalo až do rána, poté dlouho vyspávalo a další den, na Popeleční středu, kněz lidem v kostele připomenul, že nastává doba sedmitýdenního půstu před Velikonocemi. Každému pak udělal čelo na křížek.
Velikonoční pondělí letos připadne na 28. března. To znamená, že se nacházíme v postním období. V minulých dobách bylo zvykem jíst během půstu jen jedno jídlo denně a nejedlo se maso, ryby, vejce a mléčné produkty. (Jaromír Polášek)