Překvapilo vás něco ve fungování organizace, když jste se stal ředitelem Národního domu?
Předtím jsem v Národním domě pracoval více než dva roky, takže vyloženě mě nepřekvapilo nic. Víceméně jsem věděl, do čeho jdu. Samozřejmě se ale vždycky vyrojí spousta věcí, na které se nedá úplně předem připravit a které musíte řešit. Jde například o komunikaci s lidmi. Nemáte se třeba kam dál dovolávat a říkat, že to tak chce vedení. Musíte si to vykomunikovat sám za sebe, ke všemu se přiznat, nemůžete se na nic vymluvit.
Co se vám za vašeho působení podařilo změnit?
Nechtěl jsem dělat další revoluce, spíše postupné drobné změny. Razantní změny přišly už před mým nástupem v roce 2011, kdy vznikla značka KulturaFM. Nemá smysl podstatně měnit tvář organizace s každou změnou vedení. Důraz klademe spíš na drobnou práci a menší projekty, které dohromady vytvářejí smysluplný celek. Máme kvalitní a stabilizovaný tým lidí, dobrý marketing a dramaturgicky jsme se posunuli. Postrádal jsem jednoznačný dramaturgický směr, soudržnost toho, co nabízíme. V současné době víte, co můžete očekávat od divadelních představení nebo třeba od našich letních akcí. Myslím, že je děláme vkusně a bez nějakých úkroků stranou a zaváhání. Je třeba říci, že současné vedení města naši dramaturgickou autonomii respektuje, což není samozřejmost. Nyní připravujeme nový web a spustili jsme webový umělecký inkubátor, kde se mohou umělci prezentovat se svou tvorbou, ať to jsou básně, prózy, fotografie nebo obrazy. Nově začínáme s prodejem vstupenek na naše akce v hale Polárce.
Pořádáte hodně divadelních představení. Mívají největší návštěvnost divadla Prahy?
Jednoznačně. Představení prodávají známé tváře. Musím ale připomenout, že už druhou sezónu spolupracujeme také s ostravskými divadly Komorní scéna Aréna a Petra Bezruče. Uvedli jsme do života třetí abonentskou řadu, která je postavena právě na lokálních divadlech a těší mne, že se setkává s velkým zájmem diváků.
Ještě dotaz k pražským divadlům. Vyplatí se finančně?
Ne vždy. Je třeba si uvědomit, že sál v Nové scéně Vlast má omezenou kapacitu a pokud chceme udržet vstupné na přijatelné výši, budou představení z většiny dotovaná. Ale to je úděl městského kulturního zařízení. Pokrýváme oblasti, kterými se soukromým subjektům nevyplatí zabývat. Koneckonců ani pražské Národní divadlo nebo Národní galerie se nikdy neuživí bez podpory z veřejných rozpočtů. Stejná situace je u klasické hudby. Jenomže ekonomika nesmí být v kultuře jediným hodnotícím kritériem. Totéž platí třeba ve školství nebo ve zdravotnictví.
Snažíte se snižovat náklady na tato představení? Dá se se soubory vyjednávat?
Spojujeme se s jinými pořadateli v regionu a tím snižujeme náklady na dopravu a ubytování souborů. Nejedná se jen o honoráře umělců. Je tady technické zajištění, tantiémy, k tomu doprava a ubytování. Takže se dostanete až k nákladům sto tisíc korun za jedno představení.
Ve Vlasti hrála ostravská Aréna i Bezruči. Nezkoušeli jste oslovit i Národní divadlo moravskoslezské, které má i komorní a zároveň velmi úspěšné hry?
Jsme s nimi v kontaktu, jezdíme třeba na jejich festival Ost-ra-var. Zatím jsme je do naší předplatitelské řady C nezařadili, ale určitě se tomu nebráním. V Ostravě působí také Divadlo loutek a to má některá velmi zajímavá představení pro dospělé. Uvidíme.
Ve Vlasti hraje i Těšínské divadlo. Nemá ale jiný režim?
Těšínské divadlo hraje u nás v průměru dvakrát měsíčně. Historicky mají svá představená nastavena jako nájemní akce. Pronajmou si sál s technikou a sami si zajistí předprodej. Není důvod to měnit.
Dáváte příležitost i místním ochotníkům?
Místní soubory fungují v Divadle Čtyřlístek, které máme v naší správě. Některé z nich vystupují občas i ve Vlasti. Spolupracovali jsme s Komorní scénou 21. Dva roky jsme pořádali divadelní školu a jejím plodem je Komorní divadlo Arté, které v lednu ve Vlasti uvádí v premiéře Příběhy obyčejného šílenství. Takže ano, místní soubory se podle možností snažíme maximálně podporovat.
Jaké interprety z oblasti populární hudby uvidíme a uslyšíme ve Frýdku-Místku?
V únoru například budeme mít v Kině Petra Bezruče recitál Marty Kubišové. Další interpreti jsou v jednání. Dokud nemáme podepsanou smlouvu, nechtěl bych prozrazovat jména.
Sám jste hudebníkem. Nemáte nějakou kapelu, která je vaší srdeční záležitostí a kterou byste chtěl pozvat?
Na některé typy akcí prostě nemáme vhodné prostory a dramaturgie akcí se nemůže odvíjet jen od něčího osobního vkusu. Hodně se ale vyřádíme na venkovních akcích a já si udělal malou radost na festivalu minipivovarů. Tam jsem navrhoval dramaturgii sám a pozval třeba Tonyho Ducháčka a kapelu Garage.
Vysvětlete ještě jednu věc týkající se rekonstrukce Kina Petra Bezruče. Jakou kapacitu bude mít sál a jaké akce v něm plánujete?
Hlavní sál bude mít kapacitu zhruba 450 míst, ale moc bych stál i o menší divadelní studio s pár desítkami míst, které se do projektu snad podaří zapracovat. A akce, které se tam budu konat? Divadla, koncerty, festivaly…
K tomu chci říct, že Frýdek-Místek je snad jediné statutární město, které nemá důstojný kulturní sál s odpovídající kapacitou. Často opakovaná mantra, že větší sál nenajde využití, naprosto neodpovídá realitě. Pokud proběhne rekonstrukce Kina Petra Bezruče, soustředíme veškerý filmový provoz do Vlasti a do Bezruče ostatní aktivity. Prospělo by to i kinu.
Bude v nových prostorech i výstavní sál?
O výstavách uvažujeme ve foyer. A tady narážíme na další bolest města, protože zde není důstojný výstavní prostor. To by mohlo vyřešit využití bývalých textilek.
Myslíte, že by jedna z nich mohla sloužit jako výstavní síň?
Frýdek-Místek by si zasloužil městskou galerii. Dovedl bych si představit, že by jedna z budov bývalých textilek sloužila jako kulturní centrum, v němž by našla místo galerie i další kulturní aktivity, ale také by ji zároveň využívali místní živnostníci. Jinými slovy centrum kreativního průmyslu. V jiných městech taková zařízení fungují a zkušenosti ukazují, že mají velký potenciál. Vytváříme projekt, který by nabídl využití prostorů textilních továren právě pro tyto účely. Textilky jsou velká příležitost, je to základní stavební kámen identity města. To je dle mého hlavní problém města – nemá jasný symbol, tvář, identitu. Zato má řadu budov bez jasného využití, obvykle ovšem bohužel v rukou soukromých vlastníků.
Bude pokračovat Projekt 12, tedy kulturní akce na běžně nepřístupných místech?
Nebude to už Projekt 12, avšak připravujeme akce v podobném duchu. Chtěli bychom se nadále zaměřovat i na prostory textilních továren – pokud k tomu bude u jejich vlastníků vůle. Nechceme čekat, že lidé přijdou za námi na tradiční akce, ale vydáváme se za lidmi. Klademe důraz na veřejný prostor a na jeho kultivaci, chceme, aby se lidé setkávali a město fungovalo právě jako prostor setkávání. Dalším zdejším problémem jsou uzavřené hypermarketové komunity nebo silnicemi rozdělené město. Proto se dál snažíme akcentovat veřejný prostor. Také bych lidem rád přiblížil zajímavá místa ve Frýdku-Místku, kde jsou ne příliš známá umělecká díla.
Co konkrétně máte na mysli?
Připravuji jakousi uměleckou mapu města, která upozorní na zajímavé výtvarné prvky – sochy, reliéfy, plastiky nebo architekturu. Fotím je a snažím se k nim získat základní informace. Jinde podobné projekty už fungují. Je to ovšem moje soukromá aktivita. Nicméně jsou to všechno způsoby, které mohou lidem pomoci získat vztah k místu, kde žijí.
Prozraďte nějakou zajímavost. Existují ve Frýdku-Místku například plastiky významných sochařů?
Zlatým obdobím pro Frýdek a Místek bylo období první republiky. Z té doby tady máme realizace Jana Štursy, Ladislava Šalouna nebo Josefa Mařatky. Posledně jmenovaný je například autorem čtyřikrát odhalované bysty T. G. Masaryka. Budova bývalé Moravia banky je zase dílem významného architekta Bohumila Hübschmanna.
Navštěvujete i kulturní akce jiných zařízení ve městě?
Často a rád, nejen ve Frýdku-Místku. Dá se říci, že skoro všechno už bylo vymyšleno a kulturní dění v jiných městech může pro nás být inspirací.
Obraťme list. Jste také hudebník a zpěvák. Kdy jste se vůbec rozhodl vystupovat na veřejnosti?
Koncem roku 2008 jsem vytvořil první nahrávky. Předtím jsem si občas něco napsal. Viděl jsem, jak kapely nahrávají písničky, takže mě začala zajímat práce ve studiu. Své nahrávky jsem zveřejnil, a aniž jsem s tím počítal, začali se mi ozývat pořadatelé, abych u nich zahrál. Po pravdě musím říct, že je to spíše marginální záležitost a je to pro mě určitý způsob relaxace. Člověk nežije jenom prací. A vystoupení mi dělají radost.
Máte už své publikum?
Potkávám na svých koncertech často diváky opakovaně. A také mne zvou stejní pořadatelé, kterým se mé vystoupení líbilo. Často tak jezdím do klubů třeba v Ostravě, Brně i na Slovensku.
Která vaše píseň je nejpopulárnější?
Na bandzone je to vždy ta, která je nahoře na prvním místě. (smích). Nejposlouchanější jsou vždy ty, ke kterým existuje klip, a to jsou písně Blbec a Jednoho dne jistě zazvoní.
Píšete nové písničky?
Vydal jsem desku v roce 2013, a protože si myslím, že nahrávat a vydávat by se mělo střídmě a ne každý rok, je ideální čas, abych vydal další po třech letech. Mám připravené písničky, takže letos bych mohl vydat další album.
Vystoupíte opět na Sweetsen Festu?
Pravděpodobně ano. Uvažoval jsem, že si dám rok pauzu, protože jsem vystupoval na Sweetsen Festu na posledních pěti ročnících. Ale asi zase na akci i letos zazpívám.
Jste činný i divadelně?
Napsal jsem, nebo spíše ještě píši hru, vážně nevážnou. Máme s kamarádem neformální divadlo a určitě najdeme možnost, kde ji zahrát veřejnosti.
Profil
Jakub Tichý se narodil 19. prosince 1984 ve Frýdku-Místku. Absolvoval Gymnázium Petra Bezruče, informační technologie na Vysoké škole báňské v Ostravě a obor Studium humanitní vzdělanosti na Univerzitě Karlově v Praze. Po studiích pracoval v univerzitní knihovně v Praze, po návratu do Frýdku-Místku pracoval jako novinář a v automobilce. V roce 2011 nastoupil do Národního domu jako pracovník marketingu a od roku 2013 je ředitelem Národního domu.
