Tibetský buddhismus Diamantové cesty je v současnosti nejrozšířenějším buddhistickým směrem v Česku, rozvíjí se zde již patnáct let. Češi i další Evropané si toto nedogmatické učení oblíbili, protože odpovídá na řadu otázek z běžného života. Jednou z nich je právě otázka smrti a znovuzrození. „O nemoci, stáří a smrti se v buddhismu hovoří jako o třech základních druzích utrpení, protože si je každý musí prožít. Buddhismus však učí, že mnohem důležitější než to, co se děje, je prožívání různých situací, a tedy nastavení naší mysli. Pokud se naučíme pracovat se svou myslí, zbavíme se řady předsudků a strachů, a díky tomu se můžeme stát oporou pro ostatní,“ vysvětluje Jakub Kadlec, který o buddhismu učí na přání svého učitele lamy Oleho Nydahla již devět let.
S tibetskými učeními o smrti a znovuzrození se Evropané poprvé setkali v podobě Tibetské knihy mrtvých (tibetsky Bardo thödol), která vyšla také v češtině už v roce 1938. Metody, které pomáhají projít vědomě procesem umírání, se do Evropy dostaly až o padesát let později. V osmdesátých letech je začal vyučovat lama Ole Nydahl. Jedná se o praxi phowy (v překladu z tibetštiny „cvičení vědomého umírání“), která pochází od Buddhy Šákjamuniho. Ti, kteří kurz absolvují, mohou v obtížných situacích účinně pomáhat sobě i svým blízkým.
„Buddhistická učení o pomíjivosti říkají, že všechno, co vzniklo na základě vnějších podmínek, musí zaniknout. To, že jsme se narodili, tedy znamená, že zemřeme. Učení, která vysvětlují fenomén umírání a smrti, tak mohou být zajímavá nejen pro buddhisty, ale pro všechny zralé lidi, kteří si uvědomují, že mohou kdykoli zemřít,“ upozorňuje Jakub Kadlec.
Přednášku pořádá frýdecko-místecká meditační skupina, která ve městě působí již třetím rokem. Místní buddhisté se scházejí v Radniční ulici 1245, kde každou středu od 18 hodin probíhá společná meditace otevřená všem novým zájemcům.
